Dnes Google vydal svůj vlastní IM systém s názvem Google Talk (vlastně jen nainstaloval Jabber server a vytvořil docela jednoduchého Win32 klienta). Je kolem toho na webu docela rušno, ale mě to přivádí spíš na trochu paranoidní myšlenky.

Tento týden totiž Google vydal druhou verzi svého Desktop Search. Novinky vypadají opravdu pěkně, patří mezi ně např. sidebar z Visty, integrace RSS, a to dokonce automatická – tj. stačí párkrát navštívit web BBC a GDS se sám postará o pravidelný odběr RSS novinek. Paráda. Nebo… nebo…. sakra neví o mně najednou ten Google trochu moc? Už ví, co hledám na Webu. S jeho akcelerátorem taky ví, po jakých stránkách brouzdám. Pokud nemám akcelerátor, tak to ví z GDS. Tam taky může zjistit, co mám na svém pevném disku. Pokud mám GMail, ví o mé mailové komunikaci. Spolu s Google Talk může začít monitorovat i IM komunikaci a hlasové přenosy. Když se to tak vezme, Google zná moji kompletní virtuální identitu, včetně veškeré komunikace, prohlížených webových stránek i lokálních souborů.

Jak jsem už psal, v těchto dnech vytvářím nový skin pro Moodle. Je to pro mě nová zkušenost nejen proto, že poprvé dělám tabulkový layout, ale také proto, že poprvé dělám design ke kódu, který jsem si nevygeneroval sám. Vůbec se v onom HTML nevyznám a bez těch správných nástrojů bych byl asi úplně ztracený. O jakých nástrojích mluvím?

Tím prvním je Web developer toolbar. Popravdě se mi s ním nepracuje moc dobře, ale pár věciček umí. Je to ale celé takové nedotažené, no myslím, že bych se bez toho i obešel.

bla bla bla. Most women score 47, most men score 42. EQ přitom znamená Empathy Quotient, nikoliv Emotional Q, jak jsem si doposud myslel. Buď jak buď, jsem nadprůměrná žena.

Co se týče SQ (Systemizing Quotient), tak ten mám 43, přičemž průměrná žena dosahuje 24, průměrný muž 30, v pásmu 40–50 se umístí většina lidí trpící Aspergerovým syndromem nebo autismem a přes 50 se dostanou jen nemocní lidé (navíc jen muži, žena tam prý skoro nikdy nezabloudí). Jsem nadprůměrný muž.

Vždycky jsem byl přívržencem standardů. Ne, nejsem fanatik. Stránky typu Webylon mě nepobuřují, ba právě naopak, kritika standardů mě zajímá. Layout svých webů, ač jich moc nebylo (dělal jsem jen bozideti, stránky Polabinám, ze kterých nakonec stejně sešlo, a nakonec ještě golfový webík pro pana Valáška), jsem vždy dělal pomocí divů a CSS. Bylo to o něco pracnější, ale idea oddělení obsahu i formy zvítězila.

V těchto dnech, kdy Hanka odjela za Jitulí a já se můžu nerušeně věnovat „svým věcem“, dělám stránky pro své budoucí studenty. Jsou tím prvním, co od začátku neprogramuji sám, naopak stavím na docela pěkném CMS (Course Management System) jménem Moodle. A jak už to tak bývá, stavět na něčem má kromě svých samozřejmých výhod také pár nevýhod, např. že se člověk musí smířit s tím, co dostane do rukou. Jak se však správně říká, darovanému koni na zuby nehleď.

Hitachi má na svém webu geniální animaci, která vysvětluje, jak funguje nový kolmý zápis na disk (mimochodem, včera Toshiba vydala první disk, který tuto technologii používá). Je to fakt sranda.

Před pár dny jsem přes net poprvé kupoval nějaké věci, konkrétně to byly 2 malé bílé tabule spolu se sadou fixek a houbičkou. Jaké bylo mé rozčarování, když jsem včera v Makru objevil ještě lepší (protože magnetické, nikoliv papírové) tabule za nižší cenu. Přes e-obchod mě jedna vyšla tak na 250 (se započtením poštovného), z Makra bych si ji odvezl za cca 150 Kč. Vydřiduši! Mají skoro nulové náklady a prodávají dráž než sice-levné-ale-ne-zas-tak-moc Makro.

Takže – moje první zkušenost bohužel vůbec nebyla kladná.

Původně jsem si myslel, že se v srpnu budu věnovat diplomce, ale nakonec se povětšinou věnuji přípravě na svou novou roli učitele. Trochu přemýšlím, jak bych chtěl učit, trochu si o „správném“ učení sháním informace na netu, především se však zaměřuji, jak jinak, na technickou stránku věci.

Rozhodl jsem se totiž zprovoznit doprovodný web předmětu. Jako studentovi mi totiž nejvíc vadí, pokud nelze vše důležité sehnat na webu, naopak dobře zpracovanou doprovodnou stránku nebo alespoň zveřejněné materiály hodně ocením. Proč to tedy nenabídnout mým vlastním studentům.

Pěkné přísloví od Michala: Žena je dobrý sluha, ale zlý pán!

Vždycky jsem byl (snad až trochu militantním) zastáncem obsahu. Forma byla naopak skoro vždy tím, co mě moc nezajímalo. Lépe řečeno, snadno jsem překousl špatnou formu, pokud doprovázela kvalitní obsah. Vždy jsem měl na paměti, že forma dělá první dojem, zatímco obsah prakticky všechno ostatní. A o to přeci jde, ne?

Ne.

Jsem poněkud zvláštní povaha. Baví mě formule 1, vážná hudba, šachy, ekonomie, dokumentární filmy, psychologie, technika, programování, filosofické úvahy, Bax, .NET, Hanka,… Nejsem technoid ani humanitně zaměřený člověk. Dostal jsem od každého trošku, takže jsem mohl být stejně dobře klavíristou (humanitní záležitost), šachistou (humanitně-technická záležitost) nebo třeba programátorem (technická záležitost). K těmto třem konkrétním věcem mám aspoň trochu talentu.

Z duše nesnáším registrace. Jsou všude. Chceš si něco stáhnout? Zaregistruj se. Chceš zobrazit podrobnosti? Zaregistruj se. Chceš nám něco napsat do fóra? Zaregistruj se. Vopruz!

Nejvíce mi povinná registrace vadí v různých diskuzních fórech. Např. do fóra EmEditoru jsem chtěl napsat už několik podnětů, ale povinná registrace mě vždycky odradila. Proč tam asi je? Kvůli spamu? Na to jsou i jiné metody. Aby to odrazovalo uživatele? Pravděpodobně…

Pointou tohoto spotu má být to, že jsou i chvíle, kdy se sám dobrovolně registruji, a to dokonce rád. Příkladem je fórum Živě.cz – jako neregistrovaný uživatel můžu vše, až na upozorňování mailem na nové odpovědi. Tato funkce je dostupná až po registraci, proti čemuž zcela nic nenamítám a připadá mi férové, že pokud chci přidanou hodnotu, musím 2 minuty strávit registrací. A to je podle mě správný přístup: nenutit, ale případnou námahu odměnit nějakým bonusem. Ať si uživatelé vyberou, zda chtějí zcela anonymní přístup k základním funkcím služby nebo registrovaný přístup k plné funkčnosti např. fóra.