Obsah versus Forma

Vždycky jsem byl (snad až trochu militantním) zastáncem obsahu. Forma byla naopak skoro vždy tím, co mě moc nezajímalo. Lépe řečeno, snadno jsem překousl špatnou formu, pokud doprovázela kvalitní obsah. Vždy jsem měl na paměti, že forma dělá první dojem, zatímco obsah prakticky všechno ostatní. A o to přeci jde, ne?

Ne.

Jsem poněkud zvláštní povaha. Baví mě formule 1, vážná hudba, šachy, ekonomie, dokumentární filmy, psychologie, technika, programování, filosofické úvahy, Bax, .NET, Hanka,… Nejsem technoid ani humanitně zaměřený člověk. Dostal jsem od každého trošku, takže jsem mohl být stejně dobře klavíristou (humanitní záležitost), šachistou (humanitně-technická záležitost) nebo třeba programátorem (technická záležitost). K těmto třem konkrétním věcem mám aspoň trochu talentu.

Na formu si podle mě potrpí především humanitně zaměření lidé. Umělci. Vzpomínám si na nějakou Noc s Andělem či co to bylo, kde hlavní zpěvák Psích vojáků povídá: „na slovech až tam moc nezáleží, důležitá je především muzika“ [vysoce nepřesný citát, který pouze zachycuje pointu]. A to zrovna Psí vojáci mají zajímavé texty. Jiný příklad jsou Bloodhoundi: jejich nechutná písnička „you ain't got no legs“ se mi prostě líbí, protože má super muziku.

Technické profese naopak většinou holdují obsahu. Jednoduše řečeno: matfyzáka poznáš už od pohledu. Lidi z mého oboru většinou nemají moc dobrý vkus, zanedbávají úpravu vlastního zevnějšku, jsou „divní“. Forma a žerty stranou.

Ačkoliv mám trochu nadání pro libovolný směr, jsem převážně technik. Šachy jsou sice podle mě silně emotivní a estetická záležitost, ale ještě víc jde asi o sport a o uplatňování jakýchsi složitých algoritmů. O programování netřeba mluvit. Je tedy logické, že jsem formu vždy tak trochu ignoroval. V restauraci mi nevadí, když se obsluha chová nezdvořile: je to jen forma, hlavně jestli dostanu pěkný steak.

Bohužel svět takto nefunguje. Během posledního semestru jsem dostal mnoho podnětů k přemýšlení na téma komunikace. Obecněji jde vlastně o způsob přemýšlení, přístupu k realitě. Vyrovnanou komunikaci může praktikovat jen vyrovnaná osobnost. Problém je, že přes 90% lidí vyrovnaných není. Neumějí se střídmě a prakticky dívat na realitu, nechají se vytočit i maličkostmi, neumějí komunikovat, asertivně komunikovat. Pro tyto lidi je nesmírně důležitá forma.

Forma, jakou se jim věci říkají. Jak se jim předkládá realita. Tito lidé – a je jich většina – formu potřebují, ale i tak poslední dobou vidím čím dál větší důležitost formy. Např. management. Od mechanocentrického přístupu se došlo k sociocentrickému a dokonce antropocentrickému přístupu. Už to není o penězích a o zrušených prémiích, dnes je to o příjemném pracovním kolektivu, o dobrých mezilidských vztazích, o motivaci. O měkkých faktorech. Ty jsou ale utvářeny především formou.

Proto jsem se musel změnit. Nelze si tvrdošíjně stát za svým, klanět se obsahu a ignorovat formu. Tudy cesta nevede. Forma bude do budoucna čím dál důležitější.