Info Tento blog je v "read-only módu" a nový obsah již nebude přibývat. O vývoji píšu na DevBlog.

Jak jsem napsal knihu

Včera jsem zavítal do knihkupectví jako mnohokrát předtím, ale tentokrát byla návštěva v něčem jiná – poprvé jsem mezi ostatními viděl i knížku, na které jsem podepsán jako autor. Tento týden totiž Computer Press vydal titul Adobe Flex – kompletní průvodce tvorbou interaktivních aplikací, na kterém jsem cca poslední rok pracoval.

Povím vám, když člověk stojí před tou masou knih, nedojde mu, kolik úsilí je za každou z nich. Psaní a vydání knížky bylo zážitkem, který si sice nejsem jistý, jestli bych chtěl zažít znovu, ale rozhodně to byla jedinečná zkušenost. Pokusím se proto popsat, jak celý proces vypadá, jak funguje spolupráce s vydavatelem a zkrátka jak vypadá zákulisí takového psaní.

Prolog: přípravy a podpis smlouvy

Vše začalo jedním mailem na podzim roku 2009, ve kterém mě kontaktoval šéfredaktor z Computer Pressu s otázkou, jestli bych neměl zájem napsat knížku o Flexu. Vlastně jsem se nikdy nezeptal, jak na mě přišli, ale tipuji, že přes pár publikovaných článků na Intervalu a na Zdrojáku nebo možná přes nabízená školení.

Nabídka mě zaskočila. Psaní mám na jednu stranu rád a dá se dokonce říct, že mi v minulosti pomohlo získat kamarády a kontakty, které bych jinak neměl, na druhou stranu život plyne a já mám na blogování a jiné publikování stále méně času, tak jak bych potom sháněl čas na psaní knížky? Rozhodování nebylo úplně lehké, ale nakonec jsem si řekl, že se „zblázním“ a půjdu do toho.

První reálnou práci na knížce jsem odvedl v listopadu 2009 – to se totiž začala připravovat osnova. Zní to jako trivialita, ale nebyla – Flex 4, o kterém knížka je, přináší totiž dramaticky odlišný model vývoje než předchozí verze, ale přitom Adobe nestihlo všechno do nového modelu převést, takže bylo pořád ještě nutné vykládat i starší přístup. Měl jsem poměrně hodně přemýšlení s tím, jak knihu strukturovat a jak tuto komplikaci před čtenáři co nejvíce schovat. Vydavatel navíc na osnovu klade poměrně přísné požadavky – nestačí mít jen hrubou strukturu, ale u každé kapitoly, podkapitoly i pod-pod-kapitoly je potřeba napsat počet stran, jejichž součet se musí vejít do stanoveného rozsahu (ten určuje vydavatel – u mě to bylo 300 „CPress normo stran“ plus mínus 10%; „CPress normo strana“ je záludná tím, že nepočítá mezery, takže odpovídá zhruba 350 běžným normostranám, a 50 stran je rozdíl skoro jedné diplomky).

To všechno vedlo k tomu, že jen příprava osnovy trvala přes dva měsíce, samozřejmě s významnými přestávkami jako jsou Vánoce, Nový rok, různé pracovní deadliny, dovolené a podobně. V únoru 2010 byla osnova schválena a 10. března 2010 jsme podepsali smlouvu.

Hlavní dějství: psaní knihy

Samotné psaní bylo rozděleno do dvou etap – nejdřív jsem podle smlouvy musel napsat jednu ukázkovou kapitolu (nemusela to být první, spíš nějaká typická) do poměrně brzkého termínu (tři týdny od podpisu smlouvy), po schválení a vyjasnění případných nesrovnalostí se mělo přistoupit k dopsání zbytku.

Kolem ukázkové kapitoly jsem si prošel první krizí – jednak pro mě nebylo jednoduché napsat v průměru zhruba jednu stránku denně (zní to jako málo, ale vzhledem k mému stylu psaní není a nebylo), jednak jsme měli první neshodu s vydavatelem. Při psaní se totiž musíte řídit poměrně striktními pravidly, které vydavatel specifikuje v sadě dokumentů, a jedním z pravidel bylo, že se v textu místo „kliknout“ musí používat „klepnout“. Zdá se to jako blbost, ale pro mě jako pro autora bylo těžké přijmout zásah do vlastního textu, který je IMO špatně („kliknout“ je oficiální termín a doporučuje ho i Ústav pro jazyk český). V této fázi jsem dokonce uvažoval, jestli vůbec v psaní pokračovat, abych pak nemusel zoufat, že v knížce budou místo „frameworků“ „rámce“ a podobně, ale „naštěstí“ se mi blížila svatba a tak jsem toto a vlastně i celou knížku musel na pár týdnů odložit.

Když jsem se k psaní vrátil (a když už jsem měl slušný skluz), tyto věci jsem přestal řešit, protože prostě nebyl čas. Taky musím v zájmu objektivity říct, že určitá neústupnost vydavatele byla v řadě případů ku prospěchu věci – přeci jen měl můj editor daleko větší zkušenosti s psaním knih než já a některé věci zpětně vnímám jasně pozitivně. Smířit se ale s tím, že knížka není úplně „vaše“ a že vám do ní někdo „kecá“, toho času docela trvalo.

Pozdní léto, podzim a část zimy 2010 byly ve znamení intenzivního psaní a na toto období vzpomínám asi nejméně rád. Dny vypadaly zhruba tak, že jsem od rána do večera byl v práci, pak jsem si dal chvilku oddech, protože mozek odmítal další práci, a v noci jsem znovu nastoupil na psaní – asi si dokážete představit, jak se mi chtělo. A příští den znova. A znova. A znova. Včetně víkendů. Bylo to úmorné.

Až to v prosinci přišlo: dopsal jsem poslední stránku. Knížka byla „hotová“.

Velké finále: dokončení a vydání knížky

Pokud jste programátoři, asi moc dobře víte, jak dramatický rozdíl je mezi „hotovo“ a „opravdu hotovo“. U knížky to platí stejně – mezi „dokončením“ a finálním odesláním k tisku bylo potřeba ještě několik měsíců práce. U knížky je totiž problém, že jakákoliv korektura probíhá nad stovkami stran – už jen přečíst tak dlouhý text je na několik dní práce (počítám samozřejmě pouze večery), tím spíš, když je potřeba dělat ještě nějaké úpravy.

Kniha se dokončuje v iteracích. „Hotový text“ je ve své podstatě pouze polotovarem, který často vznikal ve dvě ráno po několika kafích a občas jsem sám kroutil hlavou, jak jsem takhle nekvalitní text mohl vůbec napsat. Takže jako žralok kroužíte kolem knížky pořád dokola a vylepšujete tu větičku, tu odstavec nebo občas i celou sekci. Utahujete kruh a vylepšujete, přepisujete, cizelujete, až to přijde: knížku považujete za na tolik hotovou, že ji jako finální odešlete vydavateli.

Pak následuje více méně technický proces, kdy se knížka ze zdrojového formátu (v mém případě to byl MS Word) vysází do PDF a dále projde jazykovou a autorskou korekturou. Jazykovou korekturu dělá člověk od vydavatele a vy jako autor dostanete výsledek k finální kontrole, kde jsou ještě dovoleny drobné úpravy. Vaše poznámky pak vydavatel zapracuje do výsledného PDFka, doplní rejstřík, obálku, reklamy a podobně a výsledek jde do tisku.

Od tohoto okamžiku do vydání knížky uběhne několik týdnů až měsíců (v mém případě to byl cca měsíc, ale třeba Jakub Vrána čekal na své tipy a triky pro PHP snad půl roku), až pak zajdete do knihkupectví, jak jsem to psal úplně na začátku, a v polici ji vidíte. Krásnou, hotovou a tak nějak samozřejmou.

Moje knížka se do prodeje dostala 26. dubna 2011, rok a půl po započetí prací.

Zkušenosti z psaní

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem na nabídku napsat knížku kývnul, ačkoliv jsem věděl, že racionálně dělám blbost, byla chuť zkusit si to. Zkusit si, jaké je napsat dlouhý text, kde máte zdánlivě nekonečný prostor pro sebe a nejste limitováni třemi-čtyřmi stránkami, což je maximum pro čtivý článek v online magazínu. Zkušenost to byla ohromná a v této části bych se proto rád podělil o některé poznatky, které jsem během psaní nasbíral.

  • Při tak dlouhém projektu, jakým je knížka, si člověk mnohokrát uvědomí, že nejde psát na povel. Například u jedné stránky v první kapitole se mi stalo, že jsem do ní „čuměl“ dva večery, stokrát ji přepsal a nakonec radši úplně zahodil. Napsal jsem ji o několik týdnů později a trvala mi standardní dobu.
  • Kolik byla standardní nebo spíše průměrná doba na jednu stránku? Zhruba dvě až tři hodiny, přičemž cca první hodinu vznikal obsah a další hodinu až dvě jsem strávil jeho opakovaným čtením, upravováním a přeuspořádáváním. K ekonomickým otázkám se ještě dostanu, ale už na tomto místě si spočítejte, kolik jde do psaní času – 300 stran krát dvě až tři hodiny na stránku je několik člověkoměsíců full-time práce.
  • Myslel jsem si, že 300 normostran je nenaplnitelný prostor, ale opak byl pravdou. To, co mě vždycky štvalo při psaní pro online magazíny, jsem musel praktikovat i v knížce: ořezávat, zestručňovat, zjednodušovat. Byl jsem tím překvapený, ale samozřejmě to je pro čtenáře vždy jen dobře – podle mého vznikla knížka, která Flex představuje opravdu komplexně (dostane se i na patterny, unit testy a podobně) a přitom je relativně krátká.
  • Už chápu, proč autoři do knížek dávají dlouhé výpisy kódu, které nikdo nečte: je to nejjednodušší způsob, jak „zadarmo“ nahnat normostrany. Taky jsem si jednou zahřešil :)
  • Překvapilo mě, kolikrát jsem text musel číst. Zvlášť v závěrečných fázích jsem si připadal, že jsem spíš čtenář než autor.
  • Při opakovaném čtení si člověk všimne některých zlozvyků, které při psaní dělá. Já například hrozně často používám „to“, „něco“ a podobné namísto lepšího popisu, o co se vlastně jedná.
  • Jazyková korektura člověka upomene, jak vlastně vůbec neumí gramatiku. Můj zdaleka největší problém byl psaní / nepsaní čárek před „a“. Připadá mi, že v knížce mám skoro víc vět, kde čárka před „a“ je než není :)
  • Psaní je jako vývoj software: probíhá v iteracích, kde každá přináší o něco lepší výsledek. Na vysázení šla nakonec iterace, se kterou jsem dost spokojen, ale kvůli věčnému tlaku termínů se tam málem dostala předposlední, ne tak dobrá verze. Možná by si rozdílu mnoho čtenářů ani nevšimlo, ale z mého pohledu by to prostě nebylo ono. Ironií osudu je, že do tisku šla nakonec verze, kterou jsem ke kontrole neměl a ve které se objevilo ještě několik nových chyb vzniklých zapracováváním poznámek z autorské korektury. Jako zábavný příklad může posloužit například text „<tt>nějaký text</tt>“, kde ono „<tt>“ mělo sazeči pouze naznačovat neproporcionální font. Inu je to verze 1.0 jako u softwaru, jen se v knížce o něco hůř opravují bugy :)

Ekonomické otázky

Hodně lidí se mě ptá, jestli se psaní knížky finančně vyplatí. Nevím, nakolik můžu, nemůžu nebo chci publikovat přesná čísla, ale když se tak ptáte :), tak z knížky, která má doporučenou cenu 590 Kč jako autor uvidím několik málo desetikorun (standardní podíl je cca 10% z příjmu vydavatele, a jeho příjem rozhodně není celá prodejní cena). Je hrozně těžké odhadovat prodejnost knížky o technologii, která je v ČR na svém začátku a neví se, jak dobře se uchytí, ale pokud by se prodaly stovky až možná pár tisíc kusů, můžu počítat s příjmy v řádu desítek tisíc. To samo o sobě nezní špatně, ale přepočítáno na hodinovou mzdu jsem někde na nebo dokonce pod úrovní brigádníka v Makru. Navíc, pokud děláte na volné noze za hodinovou sazbu, máte tendenci všechno přepočítávat na náklady příležitosti (kolik by byl můj příjem, kdybych místo psaní programoval), a tímto pohledem je kniha silně minusovou záležitostí (na konkrétní částku se radši ani neptejte).

Můžete namítnout, že peníze jsou sice viditelným příjmem (záměrně se vyhýbám slovu „zisk“), ale rozhodně nejsou jediným – napsáním knížky se například zvyšuje reputace, což může vést k zajímavějšímu zaměstnání / zakázkám a podobně. To je rozhodně pravda a upřímně řečeno to je jediné, v co můžu doufat, že mi z napsání knížky udělá aspoň neutrální záležitost, na druhou stranu je otázka, jestli bych na tom nebyl lépe, kdybych stránky místo do knížky psal na nějaký web. Ale takovéhle otázky si radši neklást :)

Co mě k psaní vedlo

Když jsem zmínil, že je psaní ekonomicky problematické, co mě k němu tedy vedlo? Upřímně řečeno jsem se na toto mnohokrát ptal sám sebe :) Patrně největším motivem byla chuť si někdy nějakou knížku napsat (zkusit si to), a když přišla nabídka od největšího českého vydavatele a tedy s největší šancí, že se knížka dostane ke čtenářům, řekl jsem si, že pokud do toho nepůjdu teď, tak už možná nikdy. Okolnosti byly příznivé i tím, že Flex momentálně v ČR dělá málo lidí a šance „potkat se“ s vydavatelem tak byla poměrně vysoká. Prostě se tak nějak daly dohromady okolnosti a já do toho šel.

(Pro zajímavost: Vzpomínám si, jak při rozhodování, zda a s kým knížku psát, hrálo roli třeba taky to, jak knížky po vysázení vypadají – pro Gradu bych například s jejich tehdejším designem určitě nic nepsal :)

Co jsem k psaní používal

Posledním tématem, které by vás možná mohlo zajímat, je, co jsem k psaní používal neboli jak vypadá proces psaní po technické stránce.

Na začátku jsem zvažoval několik možností, v čem knížku psát, od nějaké wiki (asi DokuWiki), přes HTML, Texy! až po MS Word. Nakonec jsem se rozhodl pro Word především proto, že má dobrou kontrolu pravopisu včetně gramatiky (ano, občas mě opravil a měl pravdu; zahanben strojem!), dobře se v něm pracuje s obrázky a vůbec je to asi nejlepší WYSIWYG editor, co znám.

Technickou zajímavostí bylo, že jsem zpočátku myslel, že Word tak dlouhý text v jednom dokumentu nezvládne, tak jsem se snažil používat vlastnost hlavního dokumentu (master document) a několika vložených subdokumentů, ale s tím byly jen problémy. Takže jsem nakonec skončil u jednoho dokumentu Flex-kniha.docx a byl jsem spokojený – Word nemá s tímto rozsahem nejmenší problém.

Takže zdrojový dokument vznikal ve Wordu, ale to rozhodně nebyl jediný nástroj, který jsem používal. Text jsem si verzoval Mercurialem (funguje lokálně a integrace do průzkumníka umí po dvojkliku na soubor otevřít Word v porovnávacím zobrazení; stejně by se dal použít i Git) a poznámky a další nápady, který je během psaní hodně, jsem souběžně ukládal do OneNote – je to skvělý nástroj. Bezproblémovou práci na více strojích zajišťoval Live Mesh.

Co se přípravy grafiky týče, běžné screenshoty obsloužil PrtScr + Paint.NET a když jsem náhodou potřeboval do screenshotu přidat šipky nebo vytvořit jinou vektorovo-rasterovou grafiku, jako formát jsem použil PPTX (PowerPointí soubor). Zní to možná divně, ale od zániku PhotoImpactu jsem neobjevil žádný jiný editor, který by podporoval současně vektory a rastery tak elegantně jako grafický engine MS Office. Akorát rozsáhlý diagram tříd Flex frameworku ze čtvrté kapitoly jsem dělal ve Visiu (má svůj vlastní engine) – opět mě překvapilo, že jsem neobjevil jiný nástroj, který by mohl Visiu konkurovat (údajně je něco na Macu, ale na Windows nic).

Co se mi na procesu z technického pohledu nelíbilo, je, že posledních několik revizí probíhalo už nad vysázeným PDF souborem, takže v podstatě MS Word dokument, který mám zálohovaný, je pro případné příští úpravy celkem k ničemu.

Závěrem

Doufám, že jsem vás detaily neunudil k smrti a že jste aspoň trochu mohli nahlédnout pod pokličku přípravy knížky. Jaké jsou klíčové zkušenosti, které si z psaní odnáším?

  1. Knížka je dílem skupiny lidí, ne jen autora. Celkovou vizi knihy, plánovaný rozsah a formu stanovuje vydavatel (je to důležitější, než se na první pohled zdá), na výsledku se rovněž podílí grafik, sazeč, korektor a další profese, autor je jen jedním, ač důležitým, dílem skládačky.
  2. Napsat knížku stojí hodně energie a podle různých věnování v jiných knížkách tipuju, že nejsem sám, kdo řadu měsíců zanedbával svoje blízké i kamarády. Psaní knih je svým způsobem oběť a obdivuju lidi, kteří se tím dokáží živit. Na druhou stranu, začíná mi teď hezké období, kdy sobě i ostatním budu muset všechno vynahradit :)

Na závěr nezbývá než popřát, aby se čtenářům knížka líbila. Pokud mezi nimi budete i vy, neváhejte mi prosím napsat feedback na borekb (at) gma­il.com – rád si ho přečtu.

P.S. Knížku seženete u většiny knihkupců (výhoda velkého vydavatele, jakým Computer Press je) nebo ji můžete objednat přímo na stránkách CPressu za o něco nižší cenu. Hezké čtení!

Zařazeno do kategorií |
Martin (Út, 2011-05-03 08:05):

Díky za zajímavý článek, Borku. Je dobré si uvědomit, kolik práce se za knihami skrývá.

Vzpomínám si na tvoje zmínky na Twitteru ohledně „klikání“ a docela by mě zajímalo, jestli mají takhle striktní normy nastaveny i menší vydavatelé.

Borek (Út, 2011-05-03 20:04):

Možná je to i o konktréním editorovi, ten můj byl poměrně neústupný – takže jsem se musel snažit hledat formulace, kde slovo kliknout / klepnout vůbec není :) Celkově jsem ale se spoluprácí spíše spokojen – odpovědi byly okamžité, každá otázka mi byla vždy zodpovězena, některá usměrnění byla vyloženě pozitivní apod.

Radim Hasalík (Út, 2011-05-03 08:13):

Děkuji za velmi zajímavý příspěvek o psaní knihy. Proč jste neuvažoval o vydání v elektronické formě nebo vlastními silami? Provize pro autora by tam mohla být větší. Navíc odborně laděná kniha by se po Internetu zřejmě prodávala lépe.

Předpokládám, že nyní stávající smlouva zakazuje dílo vydat také v elektronické verzi. Je to tak?

Borek (Út, 2011-05-03 20:00):

Chtěl jsem knížku vydat běžnou cestou. Kdybych nebyl pod tlakem termínů, patrně bych ji nikdy nedokončil :)

Martin Hruška (Út, 2011-05-03 08:31):

Je zajímavé, jak snaha „musí se to dostat k lidem“, proto volím velkého nakladatele, převáží nad snahou vydělat peníze. Když k tomu přidám myšlenku: „prodělám na tom statisíce, ale budu známý“, tak mi to přijde jak z jiného světa. Úplně totéž jsem pozoroval u knihy Jakuba Vrány.

Opravdu si myslíš, že CPress tě oslovil kvůli prodělku a pro svoji slávu? To asi ne, co? Takže to asi mají dobře spočítané, udělali si nějaké průzkumy a hodlají na tom vydělat. Z tebe si jen udělali nájemního dělníka, díky kterému dílo vznikne a který na tom jediný prodělá.

Přitom jde o technickou literaturu pro lidi, kteří z definice MUSÍ být aktivní na internetu. Trocha PPC, affiliate program, pár PR článků na blozích kamarádů a jen by se po tom zaprášilo. Pak už jen překlad do angličtiny a zbytek života v Karibiku.

I to elektronické vydání by mohlo být. Opravdu to nechápu. Proč typičtí early adopters nových technologií a fandové nových myšlenek spadnou do stereotypu nějaké dinosauřího nakladatelství? Lidi, kdo se chystáte psát nějakou knihu – přemýšlejte o tom!

Jakub Vrána (Út, 2011-05-03 10:36):

Vidím docela velký rozdíl v tom, jestli kniha vyjde u velkého nakladatele nebo v sámyzdatu. Je to jako rozdíl, jestli článek vydáš na odborném serveru nebo u sebe na blogu.

Opravdu si myslím, že se tak může kniha dostat k mnohem víc lidem. Nakladatel prostě dokáže oslovit i lidi, kteří knihu náhodou objeví v knihkupectví a koupí si ji podle obalu (a jména nakladatele). Navíc se to líp vyjímá v životopise :-).

Pravda je taková, že jsem jednu dobu o opuštění nakladatele docela vážně uvažoval. Ale hlavní motivací opět nebyly peníze, ale svoboda – svoboda vydat si knihu, kdy budu chtít, svoboda vydat ji elektronicky, svoboda nechat ji přeložit do angličtiny.

Borek (Út, 2011-05-03 10:42):

Není na tom nic nepochopitelného, já jsem knížku pro peníze nepsal a dost možná to byl i případ Jakuba. Stejně jako jeho živí PHP, ne psaní o něm, tak mě živí Flex a ne psaní o něm.

Samozřejmě máš pravdu, že kdyby chtěl člověk maximalizovat zisk z psaní, byla by celá řada lepších způsobů než živit deset dalších profesí, ale o motivech psaní jsem psal v článku.

Jakub Vrána (Út, 2011-05-03 10:26):

Vítej v klubu!

Měli jsme toho při psaní hodně společného, ale najdou se i rozdíly. Stejný vydavatel nás oslovil ve stejnou dobu (spolu s námi pokud vím ještě Láďu Prskavce na téma verzovacích systémů – ten to ale časem vzdal). Motivace byla také podobná – seberealizace, prestiž, rozhodně ne finance. Já bych u sebe ještě pojmenoval (a u tebe to podle mě bude platit taky) jakousi touhu utřídit své znalosti v ucelené formě a zbavit se myšlenek, které mi pobíhaly v hlavě.

Hodně odlišná byla příprava – mně stačilo poslat seznam kapitol (kolem 30), žádné počty stránek ani podrobnější dělení nebylo třeba. Ukázkovou kapitolu jsem taky nemusel psát, prostě jsem jen poslal asi 50 tipů z různých kapitol, které už jsem měl napsané. Neterorizovali mě ani se slovy jako „klepnout“.

Jazykovou korekturou se toho u mé knihy podle mě víc pokazilo než vylepšilo, pár chyb v knize bohužel zůstalo i po mé opravě této korektury. Např. při změně slovosledu (což by větě trochu pomohlo) korektorce vypadlo slovo, což větě samozřejmě významně ublížilo.

Hlavní část práce vypadala podobně – přes den programování, večer oddech, v noci psaní. Kolikrát jsem začínal psát až po půlnoci. Psal jsem 10 tipů denně, což mi zabralo asi 2–3 hodiny. Víkendy jsem si udělal volné, pokud jsem tedy nedoháněl skluz z týdne.

Výhodu jsem měl v tom, že kratší texty jsem po sobě nemusel tolik číst, takže jsem psal stránku asi za hodinu. To u souvislejších textů nezvládám. Přečetl jsem si to po sobě, až když bylo všechno hotové.

Já jsem knihu taky nepsal kvůli penězům, ale rozhodnutím si ji sám prodávat jsem nakonec dopadl docela dobře. Programováním (nebo dokonce školením) bych si stále vydělal podstatně víc, ale zároveň jsem dopadl mnohem lépe než brigádník. Otázkou navíc je, jestli bych energii investovanou do psaní dokázal investovat i do programování – myslím, že spíš ne. Přijde mi smutné, že se prostě vydělává hlavně na „přesouvání krabic“, nikoliv na tvůrčí činnosti.

Já jsem knihu psal v HTML (ve kterém píšu i články), což mělo tu obrovskou výhodu, že se mi automaticky zvýrazňovala syntaxe. V knize je zvýraznění sice jen nepatrné (klíčová slova tučně, proměnné kurzívou a původně byly ještě šedé komentáře, ale to bylo špatně čitelné), ale i tak to podle mě stálo za to. Poznámky jsem si psal do textového souboru. Verzoval jsem v SVN a do commit zpráv jsem psal počet hotových tipů. Co jsi do zpráv psal ty?

Překlopení do PDF v závěru procesu mě taky mrzelo, ale pokud bych něco potřeboval v budoucnu změnit, tak mám v plánu dostat z PDF samotný text a udělat z něj diff.

Zajímavá mi přijde cenotvorba – i když je tvá kniha o 50 stran kratší (já jsem měl také 300 CPress-normostran, což jsem dodržel, takže rozdíl bude asi hlavně v ukázkách kódu a nadpisech), tak je o 200 Kč dražší. Bude to asi tím, že Flex není hlavní proud. Každopádně přeji dobré prodeje a co nejvíc spokojených čtenářů!

Borek (Út, 2011-05-03 21:01):

Díky za obsáhlý komentář. K některým věcem:

  • Když jsi mi na StackExchange odpovídal, že stránku píšeš zhruba hodinu, hned jsem si říkal, že to bude asi jiným typem textu. Úseky, které byly hodně o kódu a málo o výkladu, jsem taky psal rychleji, ale takových v mém případě moc nebylo.
  • Je zajímavou informací, že ses finančně dostal na přijatelná čísla. Přímý prodej určitě pomohl, ale stejně bych tipl, že hlavní podíl na tom má skutečnost, že prodejnost tvojí knížky se pravděpodobně pohybuje v násobcích té mojí. PHP a Flex jsou někde jinde, stejně jako tvoje a moje reputace :)
  • Zaujalo mě verzování v SVN – tos měl věčně připojení nebo jsi nějak synchronizoval repozitáře? Zvolil jsi SVN záměrně namísto Gitu, nebo jsi začal psát předtím, než ses s Gitem zkamarádil?
  • Moje commit zprávy byly něco jako „Napsána první část šesté kapitoly“, „Opravena stylistika v první až třetí kapitole“ apod.
  • Cenotvorba mě taky zaujala.

Ještě jednou dík za dlouhý a poučný komentář!

Jakub Vrána (St, 2011-05-04 11:01):

SVN jsem vybral před tím, než jsem se seznámil s Gitem. Když jsem připojení neměl, tak jsem prostě necommitnul, zase jsem to tolik nepřeháněl. Většinou jsem commitoval tak jednou denně.

Substance242 (Út, 2011-05-03 10:48):

Zaujímavé čítanie, vďaka. Ja som už napísal kadečo, ale nič veľké a na knihu by som si asi netrúfol, taký dobrý nie som v žiadnom odbore. Zaujalo ma, že bola písaná vo Worde, tiež by som si myslel že to nezvládne, bolo to vrátane rozdelenia na strany? A (ne)chcem vedieť, aký je to pocit, čítať SVOJU čerstvo vytlačenú knihu a objaviť v nej chybu. :-) Vložiť do knihy list s „patchami“ sa ešte zvykne?

Borek (Út, 2011-05-03 21:03):

Co myslíš tím „vrátane rozdelenia na strany“? Jestli myslíš zobrazení „rozložení při tisku“, tak ano, v tom jsem to psal.

Martin Malý (Út, 2011-05-03 11:16):

Co dodat než: Děkuji. Mám na stole stejnou nabídku od stejného vydavatele, zvažuju stejné důvody jako ty s Jakubem, ale po přečtení tohoto článku, kde jsou ty negativa hezky koncentrovaně v jedné dávce, jsem se, myslím, konečně rozhodl: Nestojí mi to za to! A za to díky!

Jakub Vrána (Út, 2011-05-03 12:46):

Na jaké by to mělo být téma?

Borek (Út, 2011-05-03 21:04):

Přidávám se k Jakubově otázce, taky by mě to dost zajímalo.

Tomáš Pastorek (Út, 2011-05-03 12:04):

Moc pěkné shrnutí. Blahopřeju k dokončení a ať to má úspěch!

Borek (Út, 2011-05-03 21:04):

Díky!

René (Út, 2011-05-03 12:06):

Perfekní článek, nad některými body jsem zasmál, když jsem konfrontoval tvé a své zkušenosti z úvodních jednání s nakladateli.;)

Borek (Út, 2011-05-03 21:05):

Zajímavé, o čem jsi měl psát?

Martin Zeman (Út, 2011-05-03 20:00):

Hodně zajímavej článek Bóra, díky. Z tý ekonomiky je mi smutno – ale vzhledem k blížícímu se konci klasických vydavatelství(viz http://www.the­dominoproject­.com/) je to od tebe hezká charita.

Ještě mi nejde do hlavy: Běžná cena 590 Kč Ušetříte 89 Kč Cena pro vás 502 Kč

Přeju ti ať se Flexu v Čechách daří a knížka se líbí.

Borek (Út, 2011-05-03 21:07):

Chtěl jsem ještě stihnout „papírový věk“ :) Díky!

mk (Út, 2011-05-03 21:41):

Blahopřeji ke knize, je to fajn pocit, stát pak v knihkupectví, že?

Také jsem loni pro Cpress napsal knihu, konkrétně tuto: Velká kniha sportovní fotografie http://knihy.cpres­s.cz/…-fotografie/

Zkušenosti mám víceméně podobné, akorát to u mě šlo všechno rychleji. V polovině ledna 2010 jsem zareagoval na inzerát Cpressu, že shánějí autory a ozval se jim. Jako ukázková kapitola posloužily texty, které jsem psal na stejné téma (fotografování sportu) pro svůj web. Kniha je vlastně rozšířením těchto textů, takže ani s tvorbou osnovy jsem neměl problémy. Za 10 dní od oslovení jsem podepsal smlouvu a začal tvořit.

Z některých kapitol jsem měl zpočátku trochu obavy, stejně tak jsem se bál, jestli zvládnu naplnit počet normostran; no nakonec jsem se rozepsal tolik, že normostrany nebyly vůbec problém.

Redaktor mi do obsahu příliš nezasahoval, kde jsem chtěl fotku, dvě, tři, tam se dala; spíš měl jen různé postřehy a užitečné rady (například známá rada, na kterou se ale často zapomíná: jeden obrázek vydá za tisíc slov, dlouhé úseky textu přerušovat obrázky a schémátky apod.).

Psaní mi trvalo cca 3 měsíce po večerech a víkendech, další měsíc jsem vybíral a zpracovával fotografie. Nějaký čas pak zabralo grafikovi vysázení, korektury, ještě jednou moje korektury a pak hledání volných kapacit v tiskárně. Kniha nakonec vyšla 9. července 2010, tedy téměř přesně půl roku po počátečním oslovení Cpressu.

Pokud jde o peníze, tak opět souhlasím s článkem, na zbohatnutí to rozhodně není. Ale psaní mě baví, byla to navíc zajímavá zkušenost a mám z díla dobrý pocit!

Borek (St, 2011-05-04 07:16):

Půl roku, to je z mého pohledu opravdu fofr. Gratuluji!

Vlastimil Fišer (Út, 2011-05-03 22:00):

Zdravím, moc pěkný článek, určitě to musí být krásný pocit mít svou vlastní knihu, tím zvláště v IT oboru. Jde vidět že je za tím opravdu mnoho práce a výsledek je spíše „duševní“ hodnoty, ale určitě za to stojí.

Koukal jsem na možnosti jak vydat knihu, ale pokud daného autora vydavatelé neosloví tak je to pěkně drahá hračka, například systém od CPressu, vydejteKnihu, ty částky jsou opravdu velké.

Poradil by jste mi kde bych se mohl podívat po něčem, kde by se jednalo spíše o menší počet výtisků ale aby to bylo cenově přijatelné ? Pokud tedy vůbec nějaké takové vydavatelství něco takového nabízí. :)

Přeji Vám hodně úspěchů s vaší knihou a hodně prodaných výtisků, hlavně aby jste s toho měl radost. :)

Borek (St, 2011-05-04 07:18):

Viděl jsem nějaké zahraniční služby pro vlastní publikování, zkuste pogooglit. Mělo by být jedno, jestli vám to vytisknou v Čechách nebo třeba v USA / Číně.

Kainashi (St, 2011-05-11 07:40):

Doporučuji se podívat na http://www.no­vaforma.cz/ – ceny jsou zajímavé, náklad od 9 kusů s případným dotiskem, prodej si zajišťujete sám a nebo přes jejich eshop a nechtějí mít výhradní právo na vydávání :)

Takže když se pak rozhodnete text vydat elektronicky nebo přeložit do angličtiny (či jiného jazyka), tak není problém :)

Přímou zkušenost s nimi nemám, nicméně sám se chystám u nich něco vydat.

Miroslav Sedlák (St, 2012-06-06 09:13):

Ahoj, přidávám moji zkušenost s napsáním knihy. http://www.na­web.cz/…i-knizku.php

Určitě každému doporučuji, ať si nějakou napíše. To kvantům informací, které je potřeba zpracovat do knížky je až neskutečné a hodně to člověku pomůže pro orientaci v oboru.

Komentáře jsou uzavřeny (blog je v read-only módu). Pokud mě chcete kontaktovat, můžete mailem.