Jsem nepochybně městský člověk. Mám rád pohodlí, co nejméně manuální práce, obchody otevřené v neděli, kupu útulných i méně útulných hospůdek, prostě mi vyhovuje „luxus“, který město nabízí.

Přesto mě vždycky dostane Jilem, malá vesnička, ze které už silnice nikam nepokračuje. Je tu nádherně a dokonce mi vůbec nevadí, když na celý den vypojí proud (jako např. dnes). Má to prostě svou romantiku.

Abych byl upřímný, naprosto nejlepší je, když si přes den můžu užívat Krkonoš a večer zasednout k notebooku a přes GPRS se spojit se světem.

Word mám rád. Ačkoliv jsem přičichl také k technologiím typu LaTeX nebo DocBook, Word zůstal „typografickým“ nástrojem, který jsem si vybral k napsání bakalářky. Konkurenční nástroje totiž válcuje především svou použitelností: možná, že dokument z LaTeXu by vypadal o 10% lépe, připravoval bych ho ale o 200% déle. Pokud člověk tyto dva nástroje porovnává z pohledu produktivity, je jasné, že Word nemá konkurenci.

Co tedy na Wordu miluji nejvíc je jeho produktivita. Chtěl jsem však napsat spíš o jedné maličkosi, která mi hodně ulehčuje práci. Tento úvod byl jen pro úplnost, abych si sám sobě nepřipadal jako blázen, když bych za nejlepší věc považoval následující drobnůstku:

Zhruba před 14ti dny zemřel Pavel Drbal (ve věku tuším 63 let a na rakovinu), jedna z nejrozporuplněj­ších osobností na katedře informatiky. Já jsem u něj prošel předmětem Základy programování v Pascalu (dal jsem si ho jen kvůli kreditům, Pascal jsem v té době dobře znal), takže s ním mám osobní zkušenost.

Předně to byl učitel nenáviděný. Odevzdání zápočtového programu vypadalo tak, že se hodiny a hodiny čekalo na chodbě před jeho kabinetem, a to navíc mělo pravé peklo přijít až uvnitř. Jednu spolužačku jsem tehdy (prvák nebo druhák) Pascal doučoval a vím z první ruky, jaké trauma Drbal pro „běžné smrtelníky“ znamenal.

Úžasňákovi jsou úžasní! Doposud jsem slyšel jen kladné reference, teď ale můžu prohlásit s čistým svědomím a vědomím, že je to naprostá bomba. Dokonce jsem se vydržel koukat i na závěrečné titulky. Nemo měl asi lepší příběh (který mě opravdu dojal – to už se dlouho žádnému filmu nepovedlo), ale přeci jen akčnější nádech dovolil tvůrcům o něco větší vyřádění. No každopádně u mně začíná platit, že animované filmy pomalu začínám preferovat nad hranými. Herci prostě nedokáží zahrát to, co dokáží v Pixaru namalovat.

Na webu forbes.com byl zveřejněn zajímavý článek, který popisuje pocity Larry McVoye ohledně dlouhodobé životaschopnosti open source. McVoy je známý především systémem BitKeeper, verzovacím systémem, který byl donedávna používán pro Linuxový kernel.

McVoy se stal „nenáviděnou“ osobou poté, co oznámil poskytování uzavřeného a komerčního systému BitKeeper zdarma vývojářům open source. V článku vysvětluje své důvody, přičemž ta hlavní je, že open source jednoduše neumí vydělat tolik peněz, aby mohl být dostatečně inovativní.

Před deseti minutami jsem dokončil poslední zkoušku z dlouhého maratonu studijních povinností. Všechno tento semestr naštěstí dopadlo dobře a tak můžu doufat, že se mi v zimě podaří dodělat zbývajících 26 kreditů a léto spokojeně strávím nad diplomkou.

Tenhle květen nebyl vůbec jednoduchý. V prvních asi 14ti dnech jsem zuřivě pracoval na seminárkách, přičemž tou nejdůležitější byla práce o softwarových licencích na IT_583 (Řízení informatiky a systémová integrace). Dneska jsem ji byl přihlásit do soutěže ESOP, tak uvidíme, jestli z toho něco bude.

Dneska ráno jsem opět po půl roce psal písemku z makra. Delikátní bylo, že jsem dostal zcela stejnou variantu jako minulý semestr, takže jsem měl hotovo ještě dřív, než stihli rozdat zadání celé velké nové aule. Nepříjemné bylo, že se nedalo odejít dřív (možná kvůli tomu, abychom neradili druhé várce), takže jsem se hodinu docela slušně nudil.

Před několika minutami byly rovněž zveřejněny výsledky z mikra a dobře to dopadlo, z 27 možných bodů jsem dostal 24,5.

Konečně mě tady může začít „trápit“ státnice – nejhorší je, že všechny termíny jsou beznadějně zaplněné a já jsem navíc zapomněl heslo k programu pro registraci státnic.

Blog Joela Spolskiho čtu hlavně kvůli jeho vynikajícím stylistickým schopnostem. Jeho spoty jsou nesmírně vtipné, současně ale přinášejí hluboký vhled do problematiky. Např. naše vysoce ohodnocená práce na předmět IT_583 o softwarových licencích dost podstatně vycházela z tohoto spotu.

Dnes mě zaujal článek o tom, proč je lepší investovat do dluhopisu A než do dluhopisu C, kde A přináší 4,15% úroků a půjčená částka bude splacena po 10 letech a C přináší 4,75% s tím, že vláda po 10 letech rozhodne, jestli původní jistinu vrátí v onom okamžiku nebo si půjčku při stejném úroku ponechá dalších 20 let.

Na povrch prosakuje stále více informací o Longhornu, které mě nijak netěší. Když jsem se před lety o novém operačním systému dozvěděl, byl jsem nadšený. Avalon, Indigo, WinFS, vše postaveno na .NETu, prostě paráda. Komplet přepsaný systém, nový svět nových možností.

WinFS bohužel odpadlo už asi před rokem, dnes jsem se dočetl i o tom, že příští Windows nebudou postaveny na .NETu. Právě „.NETovost“ mě na Longhornu zajímala nejvíc. Konečně by to znamenalo zásadní posun v programovacím paradigmatu IMO správným směrem, k managed kódu.

Včera jsem s vysokou pravděpodobností úspěšně napsal zápočtový test z mikroekonomie. Upřímně řečeno to pro mě byla jedna z nejvíc stresujících „školních záležitostí“ v životě – na prvním místě stojí zcela neotřesitelně maturita, potom už to tak jasné není a kolem druhého místa se bude motat zkouška z analýzy na matfyzu, architektura počítačů (či jak se to jmenovalo) rovněž z MFF, no a světe div se, na stejnou úroveň bych zařadil i tento test z mikra. Možná už mi tak dobře neslouží paměť, ale zdá se mi, že žádná z bakalářek mě tolik neděsila (ani ta z ekonomie, kterou jsem dělal napodruhé a prošel jsem jen o fous).