Tato sobota byla pravým a nefalšovaným dnem blbcem. Až do odpoledne mě bolela hlava z páteční Mazdy (sice tam točej Bernarda, takže bych si neměl stěžovat, ale zdá se mi, že není náhoda, že mě hlava vždycky nejvíc bolí po Mazdě).

Při odpoledním pokusu o připojení mého externího Maxtora se nestalo vůbec nic – teda pokud nepočítám zamrznutí průzkumníka. Vypadá to, že disk má vážný problém, což mě dost děsí vzhledem k tomu, že tam mám 160 GB dat. Snad se sám vzpamatuje nebo mi v nějaké opravně poradí.

Do třetice všeho dobrého dnes naprosto nejel Eurotel GPRS internet. Ping na seznam prošel v pohodě, ikonka síťového provozu spokojeně poblikávala, ale textová stránka na forum.builder.cz se mi načítala asi hodinu a načetla se jen díky tomu, že tam nemají nastavený timeout. Hrůza, fuj, člověk si zaplatí nonstop připojení a pak celý den nemůže na net.

Podzim je obvykle na grafický software štědrý, novou verzi vždy vydá jak Zoner (mimochodem, Zoner Media Explorer byl ve své sedmé verzi přejmenován na Zoner Photo Studio), tak i firma Ulead. Jejich PhotoImpact patří mezi můj nejoblíbenější software, je to skvělý grafický editor, který podle mého názoru sahá ještě výš než PainShop Pro, ale není tak proslulý. Tak jdu vyzkoušet jubilejní desátou verzi.

V úterý jsem se úspěšně vrátil do rodné zemičky a mohu tak shrnout své poznatky z malého ostrůvku na západ od Evropy.

Předně, moc to tam jako na západě nevypadá, což byl asi ten největší šok. Anglie je ušmudlaná, lidé nepůsobí nijak uhlazeným dojmem, starých aut člověk potkává snad až příliš a tak bych mohl pokračovat. Prostě se to vůbec nedá srovnat třeba s Německem nebo s Rakouskem. Divné – Anglie nepoznala komunismus a také dopady druhé světové války určitě nebyly tak drastické jako např. v již zmiňovaném Německu.

Hlavním šokem č. 2 je tamní doprava, a to jak městská hromadná, tak meziměstská nehromadná. Pro Čecha je kritická především cena – např. cesta z Newcastlu do Edinburghu (cca 150 km) vlakem stojí za „normálních“ podmínek stejně jako zpáteční letenka do Prahy (70 Liber). Dalším vážným problémem je potom komplikovaná organizace dopravy. V UK se totiž nejedná o státem vlastněnou instituci, ale o celou řadu privátních firem, které pouze sdílejí zastávky a nádraží. Proto neexistuje nic jako geniální vlak.cz v Čechách, kde lze nalézt snadno a rychle požadované spojení i s cenou. V Anglii je potřeba postupovat asi tak:

Ve středu jsem úspěšně se společností easyJet přelétl La Manche (první cesta letadlem byla vzrušujícím zážitkem) a zhruba od 15.30 GMT si naplno užívám jiné země a jiných mravů – nemravů.

První noc jsme s Hankou strávili ve Formuli, která je sice levná, ale některé věci jsem zrovna nepochopil – např. samočisticí záchod na chodbě (prostě v danou hodinu polije sám sebe, voda odteče skrz díry v podlaze), který nemá prkýnko apod. No ale za 20 liber (cca 1000 Kč), co by člověk nechtěl…

Jinak Anglie na mě působí poněkud buranským dojmem. Pro Čecha jsou ohromným šokem místní teenageři, především pak ti ženského pohlaví. Nevadí, že je 5 nad nulou, trička s hlubokými výstřihy, minisukně a bufy, to je tady hit. Dalším šokem jsou naprosto uniformní baráčky velikosti bytu. Možná je tady tresné postavit si nějaký „originální“ (čti normální) barák. Nelze taky nezmínit pro Čecha nesmírně vysoké ceny. Je to vážně hrůza, především pak doprava. Nohy mi naštěstí ještě slouží.

Dnes byla uvolněna dlouho očekávaná první „ostrá“ verze Firefoxu. Hurá!

Včera, když jsme se okolo druhé ranní vraceli z Hvězdy, překvapil náš první letošní pražský sníh. No lépe řečeno to byl dešťosníh, ale už to se počítá :)

Včera jsem opět úspěšně zabil neděli na šachách. Lysá n.L. je jen 80 km daleko, ale jede se tam přes 2 hodiny, navíc jsem opět prohrál po nekorektní oběti figury s Priehodou.

Času není nazbyt, ve středu odlétám do Anglie (konečně!) a do té doby musím zařídit ještě několik věcí. Tou první jsou věčně otravující projekty do školy (přesněji řečeno na Řepovy předměty), potom bych také rád stihnul dnešní „programátorský večer“ na Strahově – o integraci aplikací má povídat Michael Juřek, tak doufám, že to nebude stejná přednáška, jakou měl zhruba před půl rokem pro studenty VŠE. Potom ještě možná pojedu s Folpym na Hvězdu, kde se koná jakási party, ale uvidíme, jestli se mi podaří všechno stihnout.

Když jsem řešil něco ohledně božíchdětí, narazil jsem na zajímavou otázku – jaká pád je vlastně „ve středu“? Prvně mě napadlo „v kom, čem“, tedy 6. pád. Jasné, ne? No jo, ale „povídali jsme si o středě“ – tedy také 6. pád, akorát je zde slovo středa v jiném tvaru, a čeština nedovoluje více tvarů jednoho pádu. Logickým vyústěním tedy je, že „ve středu“ je pád 4. Jak je to možné? Stačí se zeptat otázkou „v co“ a už je to jasné.

Dnes jsem si byl vyzvednout zápisový list a při té příležitosti se mi do rukou dostal bakalářský titul. Trochu mě překvapilo, že se na VŠE nepořádá žádná „bakalářská promoce“, ale v podstatě jsem rád – znamenalo by to hromadnou výpravu příbuzenstva do Prahy, což není úplně to, bez čeho bych nevydržel :)

Dnes je velmi moderní nadávat na Microsoft a posmívat se kvalitě jeho produktů. Mně osobně Microsoftí programy připadají na velmi slušné úrovni a po přečtení tohoto spotu o přípravě ASP.NET 2.0 snad nemůže být o snaze Microsoftu pochyb.

Spot pojednává o tom, jak se Whidbey vyvíjí a především, jak je dosahováno toho, aby byl produkt dostatečně kvalitní. Vše vychází z důkladného Unit testingu, používány jsou i jiné techniky jako třeba kontrola kolegou při každém check-inu (i pokud check-in provádí „most senior developer“), s postupem času je potom kladen důraz na významnost oprav spíše než na jejich počet (vývojář musí být schopen vysvětlit, proč si k opravě vybral právě ten a ten bug místo nějakého jiného), prostě velmi zajímavý článek o tom, jak se Microsoft snaží doručit co nejbezchybnější kousek kódu. „Insightful“.