Zážitky z Anglie - druhá část

V úterý jsem se úspěšně vrátil do rodné zemičky a mohu tak shrnout své poznatky z malého ostrůvku na západ od Evropy.

Předně, moc to tam jako na západě nevypadá, což byl asi ten největší šok. Anglie je ušmudlaná, lidé nepůsobí nijak uhlazeným dojmem, starých aut člověk potkává snad až příliš a tak bych mohl pokračovat. Prostě se to vůbec nedá srovnat třeba s Německem nebo s Rakouskem. Divné – Anglie nepoznala komunismus a také dopady druhé světové války určitě nebyly tak drastické jako např. v již zmiňovaném Německu.

Hlavním šokem č. 2 je tamní doprava, a to jak městská hromadná, tak meziměstská nehromadná. Pro Čecha je kritická především cena – např. cesta z Newcastlu do Edinburghu (cca 150 km) vlakem stojí za „normálních“ podmínek stejně jako zpáteční letenka do Prahy (70 Liber). Dalším vážným problémem je potom komplikovaná organizace dopravy. V UK se totiž nejedná o státem vlastněnou instituci, ale o celou řadu privátních firem, které pouze sdílejí zastávky a nádraží. Proto neexistuje nic jako geniální vlak.cz v Čechách, kde lze nalézt snadno a rychle požadované spojení i s cenou. V Anglii je potřeba postupovat asi tak:

1. Zjistit si, jaké dopravní společnosti vůbec existují
2. Najít jejich web a tam nějakým způsobem najít požadované spojení
3. Když vím, kdy a kam chci jet, čeká mě ještě náročná cesta za zjištěním, kolik mě to vlastně bude stát, protože to závisí na několika okolnostech, např. na slevenkách, na tom, s jakým časovým předstihem to kupuji apod.

Navíc vůbec není samozřejmostí, že se nějaké spojení podaří sehnat. S Hankou jsme si např. na internetu zjistili, že jediný hezký den mého pobytu bude sobota a tak jsme se do Edinburghu chtěli vydat právě v tento den. Jenže co se nestalo. Vlak za 70 Liber jsme okamžitě zamítli a autobus, kde zpáteční jízdenka stojí jen asi 20 Liber, se zdál být jasnou volbou. Ale světe div se, tam nám to jelo nejdříve ve 2 hodiny odpoledne, takže bychom přijeli až za tmy v 5, a zpátky jel jediný autobus už v 10 ráno. Těch pár hodin za 20 Liber (1000 Kč)? Ne, děkuji. Naštěstí se mi v pátek večer podařilo v jakýchsi detailních podmínkách vlakových spojů najít, že „3 day advance ticket“, který stojí asi třetinu základní ceny 35 Liber, lze v případě cesty o víkendu pořídit i jeden den dopředu, takže jsme ještě v pátek večer rychle jízdenky zabookovali přes internet (to opět předpokládá, že má zákazník embosovanou kreditku, kterou naštěstí Hanka měla) a večer jsme šli už asi potřetí na nádraží vyzvednout lístek z jakéhosi automatu. Šílenost, ale nakonec se dobrá věc podařilo, Edinburgh byl krásný.

Městská doprava je také oříšek. V Edinburghu se nám dokonce stalo, že nás řidič nepustil do autobusu, protože jsme neměli drobné na jízdenku – to je docela nepříjemná záležitost, když další bus jede až za půl hodiny. Když už se člověk náhodou do autobusu dostane, nemá zdaleka vyhráno. Autobusy totiž v Anglii nestaví na každé zastávce, naopak, nestaví nikde, pokud si o zastavení člověk explicitně nezažádá. Autobus však ani náhodou nehlásí současnou nebo příští zastávku, jak je to zvykem třeba v Praze, takže člověk musí obtěžovat spolucestující, což může být kvůli jejich severskému přízvuku taky docela zajímavá epizoda.

No prostě Anglie je opravdu svérázná země. Abych jen nekritizoval, musím přiznat, že se mi tam velmi líbilo. Z vlaku jsme viděli mnoho krásných historií dýchajících baráků s přilehlými polnostmi, také historická centra měst jsou zcela okouzlující. Podařilo se nám navštívit také docela normální anglickou hospodu, kde se dalo sedět u stolu (jinak je tam zvykem vysedávat na barových stoličkách nebo úplně stát), takže spokojenost. Docela se těším, až (jestli) tam budeme s Hankou pracovat.