Microsoft v rámci Visual Studia vydal i tzv. Express verze, které obsahují pouze podmnožinu funkcionality „ostráho“ Visual Studia, na druhou stranu jsou tyto produkty stále o řád vyspělejší než podle mého názoru „nepovedený“ Web Matrix. Express edice by měly sloužit „hobby“ vývojářům a dokonce jsem někde zaslech, že budou tyto produkty zcela zdarma (což je opravdu zajímavé vzhledem k tomu, že obsahují skvělé nástroje jako např. IntelliSense)­.

Jediným problémem tak zůstává dostupnost Express edicí. Microsoft totiž upřednostňuje model tzv. bootstraperů, což jsou pouze malé soubory, které se po spuštění připojí na server Microsoftu a odtud stáhnou potřebná instalační data. To je např. pro modemisty velký problém, proto se určitě hodí přímé odkazy na jednotlivé „plné“ instalační soubory. Ty jsou k nalezení např. na této stránce (ještě jsem však nezkoušel, zda fungují či zda odkazují na nejposlednější verze).

Možná jsem exot, ale prostě mi připadá, že je úplně normální, pokud po webové platformě chci, aby mi určité věci zpřístupnila kdekoliv v rámci aplikace – tedy ve všech skriptech. Malý příklad za všechno: chtěl bych si vytvořit funkci echonl, která se bude chovat stejně jako echo s tou výjimkou, že na konec přidá znak nového řádku (\n). Jak to mám ale zařídit? Pokud bude tato funkce uložena např. v souboru commons.php někde v rootu aplikace, jednou se na tento soubor budu odkazovat pomocí include(„common­s.php“), z vnořeného adresáře pomocí include(„../com­mons.php“) apod. Problém je ten, že vždy „natvrdo“ musím vědět, kde soubor commons leží.

Vypuštění beta verze GDS vyvolalo ve světě velký ohlas (jako ostatně všechno, co nějak souvisí s Googlem), oprávněně se však na tento software snášejí kritiky. Viz např. tento spot Medvídka Pů.

Kramnik v zápase s Lekem vyhrál 2 partie – tu první a tu poslední. Druhá výhra však přišla za 5 minut 12, Kramnik musel poslední partii vyhrát, aby srovnal stav a titul obhájil. Hrál se Caro-Kann, který brzy přešel spíš do francouzských struktur. Vznikla taková zajímavá staticko-dynamická pozice, kterou nakonec Kramnik drtivým způsobem vyhrál – partie skončila tahem Jf7 mat. Takže vláda „Káček“ pokračuje.

Dnes jsem začal dělat na nové verzi stránek káčka. V diskuzi se sešlo několik připomínek a sám nejsem příliš s aktuálním stavem spokojen, tak jsem se rozhodl celé stránky dost radikálně předělat.

Použitou technologií bude opět PHP, především kvůli hostingu. Tentokrát však s chutí využiji novinek ve verzi 5, mě konkrétně nejvíce potěšilo rozšíření SimpleXML.

Cílem je čistší návrh aplikace (v první verzi stránek se s odstupem času vůbec nevyznám), rozšíření uživatelských možností a nakonec také přepracování grafiky. Snad bude dost času i sil.

Dnes jsem zase po dlouhé době hrál šachy „vážně“ – v prvním kole druhé ligy, kdy jsme hostily družstvo Rychnova. Já jsem hrál s Michalem Červinkou. Ten postavil bílými špatně zahájení, už kolem 15. tahu jsem snadno mohl vynutit remízu opakováním tahů, ale má pozice vypadala slibně, tak jsem pokračoval dál. Možná jsem někde mohl získat nějakou malou, ale jistou výhodu, já jsem se v časové tísni rozhodl obětovat pěšce za iniciativní pozici. Tato oběť se ukázala jako celkem schopná a Michal musel řešit několik problémů. To se mu však podařilo a po určitých zápletkách přešla partie do pozice 4 věže + nestejní střelci s tím, že Michal udržel pěšce víc. Byla to jistá remíza, v 39. tahu jsem ale behužel nechal bílého e-pěšce projít až na šestou řadu, což se mi asi o 20 tahů později stalo osudným. Možná se to dalo ubránit, možná ne, kdo ví. Závěr už mě těžce nebavil.

Google tento týden do světa vypustil další zajímavý kousek softwaru s názvem Google Desktop Search (GDS) a byl toho plný internet (od Živě po odborné blogy). Zatím je tento projekt ve fázi beta, nabízená funkčnost je však velmi zajímavá.

O co jde? Problémem dnešních souborových systémů je to, že jsou hierarchické. To umožňuje řadit soubory do stromové struktury, která je snadno pochopitelná a rozšířená (podobná princip používají také balíčky v Javě nebo v .NETu, feedy jsou v RSS agregátorech hierarchicky uspořádané atd. atd.), má však jednu zásadní nevýhodu: strom lze budovat pouze podle jednoho kriteria. Typicky se problém projeví např. při ukládání fotek na disk. Jak mají být zatříděny? Podle data pořízení, podle kvality expozice, podle typu akce, podle použitého rozlišení, podle…? Ideální odpověď je „podle všeho“. To bohužel není na úrovni stromových filesystémů možné. Windows codename Longhorn proto přinesou souborový systém WinFS, který nad NTFS položí databázovou vrstvu a problém jednou pro vždy vyřeší. Co ale do té doby?

Jelikož mám v pátek mezi dvěma hodinami ve škole čas, trávím ho obvykle v knihovně. Knížek o .NETu VŠE zatím mnoho nemá, tak můj výběr padl na titul od Americké autorky Robin A. Reynolds-Heartle s poněkud dlouhým názvem OOP objektově orientované programování – Visual Basic .NET, Visual C# .NET – krok za krokem. Kniha je zajímavě zaměřené – na jednu stranu se zdá, že je psána pro naprosté začátečníky (jsou probírány naprosto základní témata OOP), na druhou stranu se čtenáři nedostane vysvětlení základních konstruktů použitých jazyků ani žádného kloudnějšího úvodu do .NETu. Přitažlivé je, že autorka výklad demonstruje na reálných občas i trochu pokročilých aplikacích, které jsou opravdu budovány „krok za krokem“.

Ve středu proběhl na Strahově open air koncert několika kapelek, já jsem znal pouze Polemiky a Chinaski. Bohužel však byla neuvěřitelná kosa zvýrazněná nepříjemným větrem a kvalitně chlazeným pivem. Těch jsem měl ani nevím kolik, jistě však vím to, že ze Strahova si kromě pěkných zážitků odnáším také nachlazení, které mi včera ve čtvrtek zabránilo zúčastnit se buďto Gaudeámu na Jižáku nebo koncertu Honzy Horkýho a dnes mě odradilo i od naprosto tradiční páteční návštěvy hospody, resp. Mazdy. Je to slabota…

Na Intervalu dnes vyšel článek Proč používám XHTML od pixyho. Má být protiváhou Koskova článku Proč nepoužívám XHTML a je protiváhou dobrou. pixy vyzdvihuje hlavní výhody XHTML, které podle jeho názoru jsou:

• XHTML si od vývojáře vynucuje kázeň
• je to moderní standard, kterému patří budoucnost webu
• když stránky projdou validátorem, jsou syntakticky správné (validátor HTML pouze zaručuje, že se stránka nějak zobrazí – viz např. problém uvozovek v atributu src odkazu)

Podle mého názoru chybí ještě několik dalších výhod, mezi které bych zařadil: