Nějak mi poslední dobou silně začíná vadit, že se 99% softwaru musí instalovat. Chápu, že je potřeba nainstalovat Windows, pochopil bych to ještě u „gigantů“ typu Office nebo Visual Studio, ale proč se sakra musí instalovat i taková ptákovina jako je třeba mailový klient nebo feed agregátor? Nechápu to a deptá mě to. Zcela běžně pracuji na více počítačích – na domácím, na notebooku a ve škole – a nemám šanci si nejběžnější aplikace nainstalovat na svůj USB disk, abych je mohl používat všude.

Přitom existuje jeden velice pěkný příklad toho, že se dá software napsat přenositelně: Eclipse. To rozhodně není žádná miniaplikace, ale mocné IDE o několika desítkách až stovkách MB, přesto lze stáhnout ZIP a pouze ZIP, který se jednoduše rozbalí a už to frčí. Možná mají výrobci SW nějaký důvod (třeba že když je aplikace zažraná hluboko do registrů, hůře se crackuje), každopádně mě ale pěkně štvou.

Duncan Mackenzie ve svém blogu upozorňuje na nový systém RSS, na který přejde MSDN. Nejzásadnější změnou je ostylování RSS souborů (příklad) a já si tak říkám, proč to trvalo až doteď. Není nic horšího, než když člověk klikne na do očí bijící oranžovou ikonku „feed“ nebo „rss“ nebo „xml“, a prohlížeč zobrazí jakýsi hnusný textový soubor (technologicky zaměření uživatelé rozpoznají XML). Nyní se konečně zobrazuje normální čitelná stránka, která v úvodu informuje, že RSS není primárně určeno k prohlížení webovým prohlížečem a že existují tzv. agregátory, nicméně člověk neznalý RSS získá naprosto čitelný a příjemný výstup, který po klepnutí na odkaz očekává. Konečně!

O agregační software je dneska velký zájem, protože prý šetří ohromné množství času – není potřeba procházet všechny stránky, které mě zajímají, ale stačí se podívat do agregátoru. No nevím, mně osobně připadá, že jedním kliknutím otevřít skupinu bookmarků ve Firefoxu je taky poměrně rychlé, ale když už jsou agregátory takovým hitem, rozhodl jsem se taky si nějaký obstarat.

Celkem od začátku byl mým favoritem Feed Demon, kterého jsem znal především díky jeho tvůrci Nicku Bradburymu, který je autorem skvělého TopStylu. Přestože je Feed Demon dobrým softwarem, má několik věcí, které mi vadí – zaprvé je placený, zadruhé neumožňuje vytváření vnořených kategorií (nehledě na to, že použití DropDownListu pro přesun mezi katogoriemi není uživatelsky moc příjemné řešení).

Ve čtvrtek jsem po dlouhé době navšívil své „rodné“ HTčko. Hlavním důvodem návštěvy byla koupě externího disku (Maxtor 160 GB, šlape jak hodinky!), nicméně i tak jsem kratší návštěvu plánoval.

Na hardwaru žádná změna, pořád ten samý Čech a Okénka spolu s Ondrou a Mirkem ve skladu. Chvilku jsme pokecali s Pavlem Náplavou o životě, o škole a o businessu. Pan Kočí tam nebyl, tak jsem se asi po půlhodině přesunul na software.

Tam naopak nastalo změn tolik, že jsem jen valil oči. Předně jsem tam asi tak půlku lidí neznal – Jirka s Helenou Jilkovou a Šárkou HTčko opustili zhruba v červnu a na jejich místa nastopili noví lidé. Zůstali tak pan Hruška (se kterým jsem se jen pozdravil), David Kreps, Honza Jareš a Martinové Maloš, Ruppert a Korelus (který nebyl přítomen).

Mám ze sebou první týden školy, takže můžu začít přepokládat, jak to bude tenhle semestr vypadat. Jelikož mám 3 z 5 předmětů u pana Řepy, dost mě zajímalo, co to bude za chlapíka. Naštěstí vypadá celkem pohodově, až na to, že vyžaduje velké penzum domácí přípravy. V jednom z předmětů se navíc opět dělá projekt podobný tomu na IT_215 (Voříšek + Stanovská), takže moc nadšený nejsem. Snad se to ale bude dát nějak relativně dobře zvládnout.

V pondělí jsem si konečně mohl udělat rozvrh (předtím jsem ještě nebyl oficiálně na navazující mag. studium zapsán) a dopadlo to zajímavě. Mám jen 4 předměty za 12 kreditů, z toho 3 předměty učí pan Řepa. Dneska jsem ho mohl na dvou přednáškách trochu poznat a zdá se, že je to pohodový chlapík.

Dneska se mi konečně podařilo zařídit koupi letenky do Newcastlu, kam pojedu od 10. do 16. listopadu navštívit Haničku. Problém byl v tom, že jediný možný způsob zaplacení je kreditní kartou, což rozhodně není běžná věc. Hance se to její kreditkou zaplatit nepodařilo (kdo ví proč), tak jsem musel počkat, až se Milan vrátí z Číny a zařídí to on. Tak se stalo dnes a dokonce byl ak hodný, že mi koupi nejen zprostředkoval, ale i zaplatil. Tak už se těším…

Včera jsem si s velkou radostí šel pro opravené Adidasky, které měly po necelých dvou měsících nošení díru v oblasti, kde se ohýbají prsty. Paní ze skladu donesla krabici a s úsměvem mi oznámila, že reklamace byla zamítnuta. Zůstal jsem na ni jenom koukat, protože před měsícem byla reklamace uznána. Dala mi přečíst pouze vyjádření technika a to bylo všechno.

Nemělo smysl se na ně rozčilovat, protože podle jejich slov jsou jenom prostředníky a že rozhodnutí provádí reklamační technik. Tak jsem jim pouze vyčetl, že mi nezavolali už asi před 3 týdny, kdy bylo vyjádření známé, protože boty mít a nemít je samozřejmě rozdíl.

Dneska jsem se definitivně rozhodl, že na matfyz nepůjdu. Nakonec nejsou důvodem ani tak poplatky, ale spíše ostatní praktické problémy. Jednak by se mi studenský život změnit na studijní život, druhak bych musel dodělat kupu předmětů bakalářského studia (včetně všech analýz, algeber, logiky apod.). Když se to zkombinuje s těmi poplatky, je to jasné: sbohem a šáteček, matfyze.

Oblíbeným artiklem na webu MSDN je nepochybně MSDN TV, což jsou jakési krátké epizody věnující se nejrůznějším tématům, v poslední době se zaměřením na .NET a související záležitosti. Epizody jdou stáhnout, jedna má zhruba 50 MB, záleží samozřejmě na velikosti. Je však velmi zajímavé, co všechno se spolu s epizodou stáhne.

Tak především, stahuje se EXE, které se kamsi instaluje a vytváří se položka v nabídce start – tak nešikovně, že místo např. Introducin Visual Basic Express se v nabíce start objeví 20040923VBasicJR (opravdu mnemotechnické, pokud už je nainstalováno několik desítek epizod).