Témata

Pokud má ISV dobré jméno, okamžitě je o jeho nové produkty zájem – platí to třeba o FeedDemonu od Nicka Bradburyho, který svou hlavní slávu získal díky skvělému TopStylu. Platí to také o produktu Omea (Pro/Reader) od společnosti JetBrains, vývojáře IntelliJ IDEA.

I mě produkt zaujal, mělo se totiž jednat o „integrated information environment“, tedy přesně o to, co mi chybělo (proč číst poštu a RSS a usenet skupiny v různých klientech?). Ihned po vydání první stabilní verze jsem tedy nažhavil své GPRS a Omeu stáhnul… Nainstaloval… Nepoužíval… Odinstaloval…

Dokončuji kontaktovník pro božíděti a narazil jsem na problém, jak v DOM odstranit všechny potomky určitého nodu. Chce to přijít na jeden trik, což se mi naštěstí podařilo, takže jsem si ho nenechal pro sebe, ale přispěl jsem do oficiálního PHP manuálu. Můj příspěvek je zde (vsematika at centrum dot cz, 13-Feb-2005 06:35).

Lokální vyhledávání je jasným hitem dneška. Zájem strhl Google, když vydal první veřejnou betu svého Google Desktop Search, a v tu chvíli začala tato tematika zajímat i mě. Při více než 100 GB a tisících souborů je totiž skutečně těžké neztratit o svých dokumentech a souborech přehled.

Od začátku my však bylo jasné, že GDS na svůj počítač nenainstaluji. Jeho koncepce mi připadá naprosto ujetá, nevím, proč bych měl kvůli lokálnímu vyhledávání instalovat webový server. Navíc jeho schopnosti nejsou kdovíjaké (např. se mi moc nelíbí syntaxe celého Googlu, kvůli relevanci výsledků ho však přeci jen používám).

V souvislosti s verozvacími systémy jsem narazil na poněkud okrajový, přesto důležitý problém, jaký nástroj pro porovnávání souborů a adresářů používat.

Subver­sion out-of-the-box obsahuje diffovací a mergovací utilitu, která však slouží pro velmi základní účely, moc toho neumí a UI je velmi nepřítulné.

Klient TortoisSVN přichází s grafickou mergovací utilitou, která už může být pro některé uživatele postačující, nezvládá však kódování ani porovnávání adresářů.

Subversion jsem jakž takž zvládl, klient TortoiseSVN ještě věci dokáže usnadnit, takže snad budu moct svůj první verzovací systém konečně používat. Nyní však stojím před architektonickým rozhodnutím, jaký layout pro repository zvolit.

Projekt vypadá následovně: mnoho adresářů, mnoho souborů, všechna aplikační logika zabírá několik málo stovek kB, adresář s obrázky má asi 70 MB a obsahuje tisíce souborů. Možnosti:

1. Do repository nacpat úplně všechno
+ v repository je přesný obraz stavu webu v daném časovém okamžiku

Posledních pár dní pozvolna vstřebávám principy a konkrétní postupy ve verzovacím systému Subversion a často si říkám, jak jsem bez toho až doteď mohl žít. Napadly mě dva konkrétní případy užití: bakalářka a vývoj webu pro třídu. Právě druhá zmíněná záležitost mě ke studiu motivuje, protože v nejbližších dnech chci začít opět pracovat na božích dětech, chci mít ale změny nějakým způsobem verzované.

Původně jsem začal studovat z nápovědy k zajímavě řešenému klientovi TortoiseSVN (jedná se o rozšíření průzkumníka). Tato nápověda je sice skvěle zpracovaná, ale všechny příklady jsou znázorněny pouze screenshotem bez vazby na konkrétní příkaz Subversion, což mi při učení dost vadilo. Sáhl jsem tedy k oficiálnímu zdarma dostupnému e-booku Version Control with Subversion a poctivě ji čtu, příkaz po příkazu.

Pokud by nástroj w.bloggar fungoval, vyøešil by moje starosti s šílenì pomalým naèítáním web-rozhraní bloggeru. Uvidíme…

UPDATE: Tak nic, w.bloggar jde z počítače. Sakra, máme rok 2005, proč jsou všude pořád takové problémy z kódováním!

Jak tak koukám na datum posledního příspěvku, z tohohle „blogu“ se stal spíš mrtvog. Přitom o zajímavé věci není nouze. Důvody nepublikování byly především dva:

1. Intenzivně jsem pracoval na nových stránkách pro třídu
2. Nesnáším dvouminutové čekání, než se mi blogger přes GPRS načte

První věc se odvrátit nedala, s druhou něco udělám (právě stahuji w.bloggar, snad můj problém vyřeší). Ve stručnosti bych se chtěl pověnovat nejzajímavějším věcem, které se za posledních několik týdnů udály.

1) Udělal jsem nové božíděti. Ano, podařilo se to naprogramovat a v sobotu 7. ledna 2005 po drobném zápasení s tradičními hostinogovými problémy i spustit. Výsledkem je verze, která z původních stránek má jen asi 5% kódu, ale jinak je velmi podobná (nepočítám-li „detail“ – přepracovaný desing). Jelikož se Hance má práce na stránkách vůbec (ale vůbec) nelíbila, novinky zatím nepřidávám a užívám volného času, který díky nedostatku zkoušek v lednu mám.

Už dlouho jsem sem nic nenapsal, a to se staly dost zajímavé věci, např. lyžování v Itálii nebo konečně návrat Hanky z Anglie. Až dnes jsem však narazil na něco, co stojí za zvěčnění: MSDN Holiday Episode II, jako tradičně od Dona Boxe a Chrise Andersona. Zde je výcuc z jakéhosi XML, ve kterém se nacházel transkript:

The Year Before Longhorn



Anderson & Box



'Twas the year before Longhorn, when all through the land


Not a demo was given, not even one canned;


The windows were stacked on each edge with such care

Rosňa se jako každý správný prvák na matfyzu potýká s Pascalem a zřejmě věří, že si toho pamatuju tolik, že jí budu schopen trochu pomoct. První seance v Dřenicích skončila funkčním prográmkem na výpočet n-tého čísla Fibonacciho posloupnosti m-tého řádu a jelikož nakonec přijeli i Tom H. se Zuzkou Š., z programátorského odpoledne se vyklubala zajímavá akcička okořeněná skvělou muzikou pouštěnou panem Pavlovičem.

Druhý příklad, který musí udělat, už tak triviální není – jedná se o vyhodnocování aritmetických výrazů zadaných řetězcem. Od Rosni jsem jako nástroj pro vývoj obdržel jakýsi podezřelý Turbo Pascal 7.0, který má přes 100 MB a nemusí se instalovat, což je skvělé, ale bohužel na něm funguje jenom česká qwertz klávesnice, kterou fakt neumím a nemám rád. Sháněl jsem proto alternativní vývojová prostředí. Narazil jsem na FreePascal a na Virtual Pascal. Zvláště druhý jmenovaný dokázal prostředí klasického TP napodobit velmi věrně, integrováno bylo i ladění a nápověda, mnohdy kvalitněji zpracovaná než ta originální. Bohužel překladač VP nebyl plně kompatibilní s tím v TP – např. funkce val v TP očekává argumenty typu string, integer a integer, zatímco ve VP musel být poslední argument typu longint. Překladač FreePascalu se zdál být kompatibilnější – první verze vyhodocovače aritmetických výrazů v něm šla přeložit bez nejmenších úprav, což mě potěšilo. Naneštěstí je však IDE poměrně nekvalitní (zatím je v beta fázi), takže jsem si musel vybrat mezi dobrým IDE a dobrým překladačem, když se zdálo, že nemůtu mít obojí současně.