Všem čtenářům se omlouvám, že je tu poslední dobou poněkud ticho, ale diplomka ode mě očekává, že celé léto prosedím u počítače, zatímco přítelkyně ode mě očekává pravý opak. Poslední týdny jsou tedy balancováním mezi průšvihem ve škole a rizikem rozchodu. Tento neutěšený stav se naštěstí pomalu chýlí ke konci (deadline je deadline) a dnes si po delší době mohu dovolit ten luxus a blognout si :)

no.idea je fajn blog, respektive byl, než se na něm začaly probírat nějaké šarvátky z reklamního oboru, kterým nerozumím a do kterých mi nic není. I nyní se však sem tam objeví upozornění na nějakou zajímavou (a špatnou, jak jinak) reklamu. Z dnešního nadpisu Extra lubrikovaný mi bylo už dopředu jasné, o jakou reklamu se jedná – Primeros zaujal i mě.

GUID do URL nepatří!

Pokud vás zajímá projekt Mono (třeba proto, že vás navnadil Tomáš Petříček), nejjednodušší cestou, jak začít, je stáhnout si VMware image, kde je na operačním systému SUSE Linux Enterprise Desktop 10 předinstalované Mono, PostgreSQL, MySQL a potřebné vývojářské nástroje. Pak už jen stačí mít dost RAMky a VMware player.

Může to být ještě jednodušší?

Kluci v Microsoftu přišli na to, že ribbon je moc velký, a začli s tím něco dělat. Jensen Harris publikoval dva články, kde ukazuje, jak změnili chování ribbonu a jak funguje v minimalizovaném stavu. V podstatě se pak chová stejně jako původní menu, akorát se po kliknutní neobjeví vertikálně orientovaná nabídka, ale horizontální, barevný, veselý a hravý ribbon. Problémem je, že při minimalizovaném ribbonu nejsou po ruce základní tlačítka pro tučné písmo, zarovnání na střed atd. atd. Řešení je nasnadě: při minimalizovaném ribbonu přidat nástrojovou lištu.

Tím se ale kruh uzavřel (menu + toolbar → ribbon → minimalizovaný ribbon → minimalizovaný ribbon + toolbar). Můj tip je, že

1. Přidání klasické nástrojové lišty muselo tým v Redmondu napadnout a dost možná jim to i přišlo jako dobrý nápad
2. Nikdy k tomu reálně nedojde, protože by Jensen a půlka lidí jeho týmu musela dostat padáka.

Uvidíme…

Kevin Downs oficiálně ukončil projekt NDoc, což na webu vyvolalo řadu povětšinou smutných reakcí. Je vůbec reálné, aby malý projekt distribuovaný pod open source licencí svého autora uživil?

Není to tak dávno, co jsem se rozplýval nad novým Wordem. Skutečně, mnoho věcí se znatelně hnulo kupředu a rovněž stabilita byla dostatečná, abych z formátu DOC přesedlal na DOCX a s psaním diplomky pokračoval ve Wordu 2007. Tím se rovněž mé zážitky přesunuly z prvních dojmů do oblasti poměrně seriózních zkušeností a bohužel musím konstatovat: v zásadě se mi s Wordem 2003 pracovalo lépe.

Aby nedošlo k mýlce: Word 2007 má kupu nových úžasných vlastností, které výrazně ulehčují práci. Layout dokumentu na jedno kliknutí nebo různé transformace obrázků jsou skvělé věci. To, vůči čemu mám výhrady, je koncept ribbonu namísto menu. Co mi vadí?

Ray Oshrove vydal první alfa verzi zajímavého nástroje pro regulární výrazy ReguLazy.

Jak to celé funguje? Nejdříve zadáte příklad textu, na který se má hledat shoda, např. 801103/1234 pro rodné číslo. ReguLazy jako regulární výraz vyplní ^801103/1234$, tedy přesnou shodu. Když potom myší označím prvních 6 číslic, v kontextovém menu mám na výběr např. „Digits“, „6 Digits“, „6 Anything“ a podobně (v tomto případě bych vybral „6 Digits“). Stejným způsobem potom vyberu 4 číslice za lomítkem, zvolím „4 Digits“ a je hotovo. Další vizuálně zpracované příklady si můžete prohlédnout přímo na stránkách nástroje ReguLazy.

Ačkoliv tento nástroj při konstrukcích komplikovaných regulárních výrazů příliš nepomůže (příklad může jen těžko myslet na všechny možné případy), pro jednoduché scénáře se jedná o velmi užitečnou utilitku, kterou nejedent diletant ve světě regulárních výrazů mého ražení ocení :)

Letos se nevyplnilo známé fesťákové přísloví „prší jako v Brodě“ a vrátil jsem se tím pádem suchý, překlobásovaný a velmi spokojený. Jaká byla muzika?

Jako každý rok touhle dobou balím spacák, karimatku, holinky, deštník, plavky, krém faktor 20, repelent a úspory z prasátka a vyrážím na Rock for People.

Když jsem přemýšlel, jestli na tomto webu postranní sloupec umístit doleva nebo doprava, uvědomil jsem si zvláštní věc: blogy mám podvědomě spojené s pravým postranním sloupcem, zatímco na běžných webech očekávám menu spíš vlevo.

Navštívíte-li dostatečně velký počet běžných webů i blogů, zjistíte, že naznačené dělení docela sedí. Na mém vzorku se však vyskytoval ještě jeden zajímavý jev: daleko častěji se běžné weby odhodlávaly k přesunu menu doprava než blogy k přesunu doleva. Proč?