Škola

Na školním psovi jsem byl vždycky zvyklý vyhledávat především informace o předmětech.

Je hodně zvláštní pocit, když se na něj dneska poprvé koukám proto, abych zjistil, kdy budu příští semestr učit.

Zhruba před 14ti dny zemřel Pavel Drbal (ve věku tuším 63 let a na rakovinu), jedna z nejrozporuplněj­ších osobností na katedře informatiky. Já jsem u něj prošel předmětem Základy programování v Pascalu (dal jsem si ho jen kvůli kreditům, Pascal jsem v té době dobře znal), takže s ním mám osobní zkušenost.

Předně to byl učitel nenáviděný. Odevzdání zápočtového programu vypadalo tak, že se hodiny a hodiny čekalo na chodbě před jeho kabinetem, a to navíc mělo pravé peklo přijít až uvnitř. Jednu spolužačku jsem tehdy (prvák nebo druhák) Pascal doučoval a vím z první ruky, jaké trauma Drbal pro „běžné smrtelníky“ znamenal.

Před deseti minutami jsem dokončil poslední zkoušku z dlouhého maratonu studijních povinností. Všechno tento semestr naštěstí dopadlo dobře a tak můžu doufat, že se mi v zimě podaří dodělat zbývajících 26 kreditů a léto spokojeně strávím nad diplomkou.

Tenhle květen nebyl vůbec jednoduchý. V prvních asi 14ti dnech jsem zuřivě pracoval na seminárkách, přičemž tou nejdůležitější byla práce o softwarových licencích na IT_583 (Řízení informatiky a systémová integrace). Dneska jsem ji byl přihlásit do soutěže ESOP, tak uvidíme, jestli z toho něco bude.

Včera jsem s vysokou pravděpodobností úspěšně napsal zápočtový test z mikroekonomie. Upřímně řečeno to pro mě byla jedna z nejvíc stresujících „školních záležitostí“ v životě – na prvním místě stojí zcela neotřesitelně maturita, potom už to tak jasné není a kolem druhého místa se bude motat zkouška z analýzy na matfyzu, architektura počítačů (či jak se to jmenovalo) rovněž z MFF, no a světe div se, na stejnou úroveň bych zařadil i tento test z mikra. Možná už mi tak dobře neslouží paměť, ale zdá se mi, že žádná z bakalářek mě tolik neděsila (ani ta z ekonomie, kterou jsem dělal napodruhé a prošel jsem jen o fous).

Včera se stala neuvěřitelná věc.

Předmět IT_583, řízení informatiky a systémová integrace, patří mezi páteřní předměty mojí specializace. Jak jsem zjistil odpoledne před zkouškou, jedná se také o jeden z předmětů nejtěžších, protože otázek bylo asi 100 a ne všechny byly zcela triviální. Učení jsem prostě podcenil, takže projet a naučit se několik set slidů byl jasný program pondělního večera a úterního dopoledne.

Kolem dvanácté začala zkouška, kterou prof. Voříšek zahájil slovy, že „bude netradiční“. Standardní průběh měl vypadat tak, že dvojčlenný tým odprezentuje výsledky své seminární práce a potom se přejde k tradičnímu zkoušení. Naše práce na téma softwarových licencí se však tak líbila, že k prezentaci nedošlo a rovnou jsme se pustili do diskuze některých zajímavých momentů. Magda měla tak trochu smůlu, protože vzhledem k tomu, že práci skoro vůbec nedělala a navíc ani nečetla některé důležité podkladové materiály, se v diskuzi moc nechytala. Debatoval jsem tak především já, což bylo pro závěrečné hodnocení určitě přínosem.

Právě jsem se vrátil z víkendového kurzu somada (tréninku sociálních a manažerských dovedností), který se tradičně koná na Točné v milém a malém areálu naší školy. Je to akce, která zcela nepochybně stojí za zvěčnění.

Somado je od začátku „tak trochu jiný“ předmět – učit se na něj člověk vůbec nemusí, a přesto se toho opravdu hodně naučí. Učitel navíc svou v Čechách obvyklou roli nejvyšší autority opouští a stává spíše moderátorem probíhajících událostí. Točná je potom zajímavou třešničkou na dortu, celý kruh cca 20 lidí se sjede kousek za Prahou a od sobotního rána až do nedělního večera se intenzivně věnují tréninku různých praktických dovedností. Víkend byl silně zaměřen především na komunikaci (s důrazem na asertivitu) a na týmovou práci – to vše jak pomocí poněkud konvenčnějších cvičení, tak pomocí velmi originálních her.

Jak tak koukám na datum posledního příspěvku, z tohohle „blogu“ se stal spíš mrtvog. Přitom o zajímavé věci není nouze. Důvody nepublikování byly především dva:

1. Intenzivně jsem pracoval na nových stránkách pro třídu
2. Nesnáším dvouminutové čekání, než se mi blogger přes GPRS načte

První věc se odvrátit nedala, s druhou něco udělám (právě stahuji w.bloggar, snad můj problém vyřeší). Ve stručnosti bych se chtěl pověnovat nejzajímavějším věcem, které se za posledních několik týdnů udály.

1) Udělal jsem nové božíděti. Ano, podařilo se to naprogramovat a v sobotu 7. ledna 2005 po drobném zápasení s tradičními hostinogovými problémy i spustit. Výsledkem je verze, která z původních stránek má jen asi 5% kódu, ale jinak je velmi podobná (nepočítám-li „detail“ – přepracovaný desing). Jelikož se Hance má práce na stránkách vůbec (ale vůbec) nelíbila, novinky zatím nepřidávám a užívám volného času, který díky nedostatku zkoušek v lednu mám.