VMware vs. Hyper-V

Ve firmě, pro kterou pracuji, začínáme s virtualizací. V průběhu minulého týdne jsme s kolegy sbírali zkušenosti, o které bych se teď rád podělil. Úvodem:

• Z možných technologií jsme zvažovali buďto Microsoftí Hyper-V nebo technologie VMware (ESX server + VMware Infrastructure + VMware VirtualCenter)
• Virtualizováno mělo být zhruba 10 serverů, což je v kontextu serverové konsolidace velmi málo (v SMB segmentu se většinou počítá s 10–50 servery)
• Za virtualizaci jsme nechtěli utratit příliš mnoho peněz

Musím říct, že vše nešlo zdaleka tak hladce, jak jsem si představoval. Obecné problémy byly tyto:

• Na problémy docela zásadního charakteru jsme narazili jak s Hyper-V, tak s technologiemi VMware. O tom níže.
• Technologická infrastruktura naší firmy se ukázala jako limitující – servery jsou nakupovány postupem času a na hardwarové úrovni se tak zákonitě liší, většina strojů pracuje s lokálním úložištěm na rozdíl od centrálních úložišť typu NAS nebo SAN, kromě Windows NT používáme snad všechny možné verze Windows a podobně. To všechno přináší své problémy.
• Serverová konsolidace zdaleka není taková sranda, jak to vypadá z marketingových materiálů.
• Konsolidace s sebou nese řadu nákladů, které nejsou na první pohled zřejmé, takže může být problém vejít se do rozpočtu. V ideálním případě jsem například myslel, že finanční prostředky budeme muset vynaložit jen na jeden nový server a na nějaké licence – druhý, záložní server měl být k dispozici poté, co se operační systém z něj přenese do virtuální mašiny, třetí server nápodobně. Tady se ale pak narazí například na to, že Hyper-V ani VMware na starších serverech nepoběží (nebo aspoň ne na těch našich). Taky se zjistí, že na licencích za virtualizační software člověk utratí daleko víc, než se na první pohled zdá (např. licenční model VMware je komplikovaný a skoro se mi zdá, že VMware záměrně věci komplikuje tak, aby se zákazník nachytal). No prostě v našem případě se ukázalo, že přechod na virtualizaci vyjde dráž, než se předpokládalo.
• P2V (physical-to-virtual) v našem případě nezafungovalo, ještě budeme zkoumat proč. Pokud by P2V nefungovalo, přechod na virtualizovanou infrastrukturu by byl daleko problematičtější a pomalejší.

Nyní však už pár konkrétních poznámek k Hyper-V a VMware. Upozorňuji, že toto porovnání bude celkem dost negativistické, protože problémy byly bohužel tím, s čím jsme se minulý týden potýkali nejvíce.

VMware

VMware je známou virtualizační společností s dlouho tradicí a kvalitními produkty. Znám několik lidí, kteří u přechodu z fyzických serverů na VMware byli a celkově jsou spokojení. Oproti Hyper-V se jedná o vyspělý produkt a podle toho, co jsem četl, na tom asi bude i kvalitativně lépe (lepší výkon a podobně).

Na VMware se mi nelíbí několik věcí – především už tak základní otázka, jako co vlastně k virtualizaci potřebuji, není ve světě VMware triviální. V podstatě jsou potřeba 3 věci:

1. ESX Server nebo ESXi Server – instaluje se přímo na hardware serveru a virtuálním mašinám poskytuje virtualizační prostředí. ESXi je k dispozici zdarma a jeho jediná odlišnost od ESX serveru je nepřítomnost administrační konzole, což při možnostech vzdálené správy není zas takový problém.
2. VMware Infrastructure (VI) – tady vás VMware oškube. Je těžké říct, co vlatně VMware Infrastructure je – stáhnout z webu se to nedá, část proklamované funkcionality VI je součástí ESX(i) serveru, část funguje pouze za přítomnosti VirtualCentra (viz níže), takže já to vnímám tak, že to je především licenční záležitost, ačkoliv VMware to zarytě vydává za produkt.
3. VMware VirtualCenter (VC) – drahý produkt určený ke správě ESX(i) serverů. V podstatě je taky potřeba ho koupit.

VMware z nějakého důvodu odděluje VI a VC, i když jeden bez druhého prakticky nemůže fungovat (pokud virtualizační servery nemají fungovat izolovaně, což v reálném prostředí není prakticky nikdy).

Po technologické stránce se mi nelíbí dvě věci, alespoň ve srovnání s Hyper-V:

• ESX(i) běží pouze na kompatibilním hardwaru – hodně času jsme například promrhali čekáním na ten správný RAID controller. Ze světa Windows nejsem na podobné manýry zvyklý a dost se mi to nelíbí.
• ESX(i) je velmi tenkou vrstvou nad hardwarem (footprint verze ESXi je těžko uvěřitelných 32MB!), ne plnohodnotným operačním systémem. To je svým způsobem dobré, ale pokud nastane nějaký problém, troubleshooting bude daleko obtížnější. Linuxové konzoli v ESX Serveru v naší firmě nikdo nebude rozumět a ESXi dokonce žádnou takovou konzoli nemá. Pokud dodavatel hardwaru neposkytuje nějakou utilitu, jak třeba budem kontrolovat zdraví RAID pole?

Hyper-V

Nebudu zakrývat, že Hyper-V je mi od začátku sympatičtější. Především se jedná o Windows technologii, takže se snadno orientuji v administračním rozhraní, instalace byla hračka (na rozdíl od ESX Serveru, který se nám díky nekompatibilnímu RAID controlleru několik dní vůbec nedařilo nainstalovat) a podobně.

I tady se mi nelíbilo jedno licenční překvapení (aspoň pro mě jako pro začátečníka) – pro vybudování failover clusteru je potřeba Enterprise edice pro naše servery, tedy minimálně 2×4000 dolarů, což je podstatně víc než 2×1000 dolarů za Standard edice. (Vím, že Enterprise edice obsahuje 4 virtuální licence, ale ty nám jsou momentálně k ničemu; Enterprise bychom kupovali pouze kvůli zajištění High Availability.)

Z technického hlediska jsme však narazili na něco jiného – v současnosti zcela chybí nástroj pro centrální správu datového centra, což je fatální nedostatek oproti VMware. Na System Center Virtual Machine Manageru 2008 se zatím pracuje, ale neměl by být k dispozici dříve než za pár měsíců (můj šéf nemá rád beta verze).

Přechod na virtualizaci tedy zatím nebyl zrovna peříčkem, ale asi je to dáno příliš vysokými očekáváními. Jedná se o velký zásah do infrastruktury firmy a i když to bude z dlouhodobého pohledu přínosné, samotný proces konsolidace nám asi dá trochu zabrat. Zatím zvažujeme, že počkáme na SC VMM 2008 a uvidíme potom.

Co vy? Nemáte někdo přímou zkušenost s VMware, Hyper-V , případně s obojím?