Info Tento blog je v "read-only módu" a nový obsah již nebude přibývat. O vývoji píšu na DevBlog.

Re: Jak blogovat a přežít

Na ILblogu vyšel článek Jak blogovat a přežít, který mě donutil k malému zamyšlení nad rolí autora blogu ve vztahu ke svým čtenářům.

Ivo Lukačovič doporučuje autokrativní přístup, kdy má autor být neomezeným pánem svého blogu, nemá se stydět za mazání komentářů z jakéhokoliv důvodu apod. Typickým příkladem je Hulánův blog WELL.DONE (i když vlastně není jasné, zda články vůbec od pana Hulána pocházejí).

Na jednu stranu je podobný přístup důležitou duševní hygienou, protože je pravdou, že na hodně navštěvovaných blozích se hlasitě projevují i různá podivná individua. Na druhou stranu blog není něco, co je „moje“ v tradičním slova smyslu. Blog je místo, kde se vytváří veřejně přístupný obsah – a „autorem“ není jen majitel blogu, ale i všichni jeho čtenáři. Blog není one-man-show, ale spíš komunita vytvořená kolem určitých tematických okruhů, které se na blogu probírají. Příkladem je třeba před časem zrušený pixyho blog – všichni říkají, jak je tohoto blogu škoda, a možná mají pravdu. Mně osobně tento blog moc přínosný nepřišel, tedy pokud jsem nesháněl nějaký recept na vaření, neměl jsem touhu vyřešit nějakou hádanku nebo si přečíst esejovitou úvahu. Budiž, možná mám jiný vkus. Důležité je, že jakýkoliv zápisek na tomto blogu znamenal odezvu v rozměru desítek komentářů, ať už bylo téma jakékoliv. To je pro mě důkazem, že častěji než o obsah jde u blogů o nutkání čtenářů vyjádřit příspěvkem příslušnost k určité komunitě.

Proto si myslím, že by autor neměl být neomezeným pánem. Blog je místo, kde se setkávají lidé, a proto mám rád, když autor nechává všemu pokud možno volný průběh. Že i tak lze provozovat blog na velmi vysoké úrovni, dokazuje třeba Robert Scoble nebo v české kotlině David Grudl. Jejich přístup je pro mě velkou inspirací.

Zařazeno do kategorií |
Jakub Podhorský (Čt, 2006-01-19 16:34):

osobně nesouhlasím….blog(po­kud je na vlastní doméně tak vlastně by se dalo spíš říct doména) je tvým majetkem a tam máš právo si s ním nakládat jak uznáš za vhodný…když budu chtít rozbít svoje auto tak mi do toho taky nemá co kdo keca sice může ale i tak je to můj majetek a moje rozhodnutí

Borek (Čt, 2006-01-19 17:59):

Rozdíl mezi autem a blogem je ten, že auto nemá návštěvníky a jeho služby nejsou veřejně dostupné (zatímco obsah, „služba“ blogu, veřejně dostupná je). Ačkoliv tedy plně respektuji, že autor má právo se svým blogem nakládat jakkoliv, sympatizuji s těmi autory, kteří své čtenáře respektují, nemění výrazně obsah příspěvků a komentáře mažou, až když není zbytí.

Jakub Podhorský (Pá, 2006-01-20 10:23):

imho články na tvém blogu jsou jenom tvé duševní vlastnictví a tak máš pochopitelně možnost s ním zacházet jak sám uznáš za vhodné

Borek (Pá, 2006-01-20 11:14):

Souhlas, majitel má možnost a plné právo se svým blogem nakládat, jak se mu zlíbí. Jen mám výrazně radši blogy, kde vím, že lidé dostávají stejnou příležitost projevit své názory, kde vím, že článek publikovaný dneska bude k nalezení i zítra apod. Jakou informační hodnotu mají komentáře na WELL.DONE, když z vlastní zkušenosti vím, že publikovány jsou pouze souhlasné příspěvky a ty „nepohodlné“ jsou mazány? (Není tomu tak vždycky, ale i jeden případ u mě osobně snížil důvěryhodnost tohoto blogu velmi výrazně.)

Runer (So, 2006-02-04 10:39):

Také si myslím, že to srovnání s autem trochu pokluhává, protože sice jej samozřejmě, jako svůj majetek, mohu klidně i rozbít, ale neudělám to, pokud v něm budou sedět nějací spolujezdci.
Minimálně se jich předem zeptám ;)

Jinak si myslím, že pravda je, jako vždy, někde „mezi“: s odrzlíky, hrubiány a sprosťáky se samozřejmě bavit nebudu. Avšak i nesouhlasné či trochu kontroverzní postoje mohou i mne, jako autora, obohatit nebo nasměrovat „někam“ k rozšíření mého pohledu na věc. Ať již potom svůj názor potvrdím nebo případně i změním. To už je opravdu jen a jen moje věc :)

Komentáře jsou uzavřeny (blog je v read-only módu). Pokud mě chcete kontaktovat, můžete mailem.