Tento blog je v "read-only módu" a nový obsah již nebude přibývat. O vývoji píšu na Včera jsem zažil zajímavé déjà vu.
Před několika dny jsem pozdě v noci otevřel knížku, kterou mi Hanka udělala k narozeninám velkou radost – Da Vinciho kód. Knížku jsem si nechával na „někdy, až budu mít čas“ (což stejně nenastane nikdy), ale tu noc jsem se rozhodl přečíst aspoň prvních pár stránek. Kdo tento román četl, snadno uhodne, co následovalo – pár dní jsem pořádně nespal a da Vinciho kód jsem prostě musel dočíst.
Ačkoliv chápu, že se jedná pouze o román, včera jsme se v hospodě tématu pravdivosti či nepravdivosti historických souvislostí nevyhnuli. Více méně všichni lidé z mého okruhu jsou nevěřící, ale včera s námi byl shodou okolností posedět kamarád, který je křesťan. Úplně ukázkový život nevede, o mnoha věcech pochybuje, ale věří.
Není mým cílem uvádět a rozebírat věci, které jsme spolu řešili, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že o některých věcech kamarád neuměl rozumně mluvit. Ba co víc, zdálo se mi, že o čemkoliv, co se týkalo víry, bylo těžké mluvit. Možná to je proto, že slova jsou přesná a konkrétní, zatímco víra je často otázkou pocitu, přesvědčení nebo něčeho podobného (aspoň u něj).
Napadlo mě, že stejný pocit jsem zažil i při úplně jiné příležitosti. Před časem jsme s jiným známým debatovali o politice. Tedy debatovali… Vím, že střet dvou politických názorů nemůže skončit smírem, proto obvykle o podobných tématech mluvím v otázkách – chci pouze slyšet odpovědi, nechci je však konfrontovat s mými názory. Onen kámoš je příznivec ČSSD a takových ve svém okolí opravdu moc nemám. Zajímalo mě tedy, co ho na této straně láká. První odpovědí bylo, že v ODS jsou samí hajzlové. Jak typické, říkal jsem si, ale když jsem trval na odpovědi na svou otázku, ukázalo se, že pro kámoše je o tomto tématu poměrně obtížné mluvit. Cítil jsem, že ve velmi hrubých rysech zná politické směřování ČSSD (sociální stát, podpory v čemkoliv,…), tím to však končilo. Jako konkrétní důvody obliby ČSSD udal jen Paroubka a nulové školné, což jsou opravdu malichernosti (a to se jedná o inteligentního vysokoškoláka).
Jeho politická orientace je otázkou víry. On věří, že Paroubek mluví pravdu. Věří, že sociální politika je správná, aniž by rozumněl základním makroekonomickým souvislostem. On neví, jak varovně vzrůstá dluh veřejných financí, ale věří, že se tyto peníze nakonec určitě nějak zaplatí. On věří.
Lidé často neumí vystoupit ze stínu svých rodičů a pokud jsou rodiče komunisté, pak se u dětí často projevuje tohle „věření“. Citově je jim komunismus blízký, mají rádi Paroubka a jeho další představitele, ale rozumově to neumí zdůvodnit. Právě proto, že je inteligentní člověk. Kdyby byl hloupý, nic zdůvodňovat ani nebude.
Stejně tak vznikají situace, kdy je naopak mezi generacemi naprostý rozpor. Otec velký soudruh a jeho syn vede místní ODS.
V poslední době je čím dál tím častější i opačný případ, kdy jsou rodiče pravicově orientovaní, dokonce třeba úspěšní podnikatelé, a jejich děti zakládají mládežnické komunistické buňky. Nakonec, stačí se podívat na životopis Engelse.