Tento blog je v "read-only módu" a nový obsah již nebude přibývat. O vývoji píšu na Při učení na VŠE se setkávám s úplně normální věcí v dnešním školství: s podváděním. Díky serveru VŠE borec není pro studenty problém sehnat si zadání testu, semestrální práci nebo domácí úkol, to vše snadno a rychle (studium s borcem je prostě nuda). Tyto materiály jsou pak zhusta využívány, když „dojde na věc“.
Jedna věc je, že podvádějícího studenta lze poznat na sto honů: v nové aule s kapacitou 400 lidí jsem měl přehled o všech opisovačích během první minuty. Člověk si myslí, že když sedí úplně vzadu, nelze od tabule poznat, jestli kouká na papír nebo do klína. Cha cha…
Osobně nepatřím k „lovcům podvaděčů“ jako několik mých kolegů, na druhou stranu mě moje „měkkosrdcatost“ někdy trochu štve. Věc se má totiž takhle. Pro mě podvádění nebo nepodvádění není otázkou emocí, cti, hrdosti či svědomí. Pro mě je to prostá ekonomická hra.
Průměrný student má zhruba takové vědomosti, aby získal řekněme 70 bodů ze 100. Pokud nebude podvádět, s pravděpodobností blízkou 1 „vydělá“ zhruba tuto hodnotu, tedy 70 bodů. Pokud bude podvádět, s pravděpodobností P vydělá 100 bodů a s pravděpodobností 1-P nula bodů. Nyní je vše jasné – student bude podvádět, když P bude takové, že průměrná výhra bude vyšší než 70 bodů. Jednoduchá trojčlenka říká, že odhaleno musí být aspoň 30% hříšníků, aby se podvádět nevyplatilo. (Ve skutečnosti ještě hraje roli vztah k riziku, ale to pro jednoduchost necháme stranou.) Skutečnost je taková, že ze stovek lidí píšících test z předmětu Informatika jich s odebraným testem odejde jen několik – P je tedy velmi vysoké a podvádět se vyplatí.
Když jsem o tomhle tématu mluvil s přítelkyní, říkala mi, že bych přece nikoho nevyhodil, že podvádění je normální a že já to dělám taky (s posledním bodem nesouhlasím, protože jsem v životě skoro nikdy nepodváděl; obvykle je pro mě totiž jednodušší se věci naučit než vypracovat technicky komplikovaný tahák).
A v tom je celá pointa: mně by nevadilo nechat podvodníky nepotrestané. Co mi ale velmi vadí, je, že vysoké P dělá z poctivých lidí hlupáky. Je to jako by se jim někdo smál do očí a ptal se: „Nejsi blázen, když bezpečně získáváš svých 70 bodů a přitom můžeš mít skoro se stejnou jistotou bodů výrazně víc?“ Svým způsobem blázni jsou, ale nemůže za to jejich poctivost. Je chybou nás, vyučujících, že necháváme P vystoupat tak vysoko.
Musím se nad sebou zamyslet…
P. S. Pravidlo „netrestat podvádění je stejné jako trestat poctivost“ lze aplikovat v mnoha dalších oblastech, třeba při korupci. Podvádění ve škole je mi ale momentálně nejbližší.
P. P. S. Ačkoliv se dá podvádění vyložit čistě pomocí ekonomické teorie (stejně jako počet kráděží, pojišťovacích podvodů apod.), je zde hezky vidět, jak „suchá ekonomie“ zpětně působí i na morálku: dobře nastavený systém by vedl k „žádoucímu“ chování studentů. Tento efekt neviditelné ruky trhu mi i po letech připadá fascinující.
JJ, podvádění při písemkách mi nikdy nešlo, radši jsem ho ani nepraktikoval, už i kvůli sobě. Buď na to mám, nebo tu nemám, co dělat, ale udělat písemku za každou cenu, to mi za to nestálo. Vlastně mi za to nestálo víc věcí, tak jsem odešel :) He, přimlouvám se za to, aby jsi se pokusil o snížení P.