Motorola MPx220

Tento týden jsem si byl konečně vyzvednout výhru z trochu kontroverzní soutěže Programátor roku. Mělo se jednat o jakýsi mobilní telefon – tedy „jakýsi“ pro mě, protože oblast mobilů prakticky nesleduju. Byl jsem proto mile překvapen, že výhrou nebyl mobil, ale smartphone Motorola MPx220.

Je to moje první zkušenost se zařízením tohoto typu a první dojmy jsou zhruba následující:

• Cítím poměrně velký rozdíl mezi mobilem a něčím, co se mobilu fyzicky podobá, ale spíš je to malinkatý počítač (Motorolu pohání Windows Mobile 2003 SE). Když jsem do Motoroly přendal SIMku a chtěl prozvonit Hanku, že už se blížím na Anděl, nemohl jsem najít žádné speciální tlačítko pro seznam čísel (Motorola má naprosto geniálně řešený seznam kontaktů, ale na to jsem přišel až později). Když jsem chtěl kámošovi poslat SMSku, do které že hospody má přijít, psal jsem ji asi 20 minut a přes veškeré pokusy se mi nepovedlo vypnout té-devítku. Nastavit budík na ráno byl rovněž tak trochu problém, protože jsem v mobilu nemohl najít normální alarm. Prostě jsou to Windows, nikoliv specifický firmware.
• Velikost je tak akorát. Kámoška sice poznamenala, že je to dobrá cihlička, ale telefon se v pohodě vejde do kapsy od džínů, což je jeden z mých základních požadavků na mobil :)
• Jsem opravdu rád, že vlastním telefon s OS Windows. Bude fajn, až si nějakou mobilní aplikaci budu moct prohlédnou na něčem reálnějším než na softwarovém emulátoru. ActiveSync je taky prima věc.
• Docela příjemně mě překvapila výdrž baterie – zatím běží necelé tři dny a baterie ukazuje poloviční nabití.
• Foťák je katastrofa. Škoda, bylo by fajn mít nějaké rozumné fotítko pořád s sebou (věřím v konvergenci).

Sečteno podtrženo, nevím, jestli bych si dobrovolně koupil smartphone místo normálního mobilu. Některé věci jsou prima, na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že v ruce nedržím telefon, ale zařízení, které se snaží všechny funkce telefonu co nejlépe emulovat. Tento drobný rozdíl zatím vnímám velmi intenzivně.

Každopádně ale cítím ve smartphonu budoucnost. Mobil je jedno z mála zařízení, které jsem u sebe ochoten nosit téměř nepřetržitě (pokud splňuje podmínku džínové kapsy :). Tak teď už si jen počkat na lepší foťák, trochu „telefonovatější“ ovládání a budu zcela spokojen.