Moje první setkání s Macem

Dneska jsem měl nějaké zařizování v centru Manchesteru a potřeboval jsem vyplnit volnou chvilku, tak jsem se stavil v místním megaobchodním centru Arndale, kde se mimo tisíce jiných obchodů nachází i Apple store (pokud je mi známo, v celých Čechách, a možná ani na Moravě, žádný takový není).

Maca a ostatní výrobky Applu jsem vždycky viděl jen na fotce, takže to pro mě bylo jako vstoupit do jiného světa. Angličani hodně pasou po iPodech, takže počítám, že těch se v Apple storu prodává nejvíc, ale vystavena byla i kupa dalších produktů. Neváhal jsem a na chvilku si ukořistil MacBook Pro; strávil jsem u něj opravdu jen pár minut, ale zážitek to byl možná o to zajímavější.

Na první pohled nadchne nádherný vzhled. Ne že bych byl s vzřezřením mého Asusu M6VA nespokojen, ale čistě bílý Mac má prostě své kouzlo (černý by se mi možná líbil ještě víc, ale toho tam neměli). Rovněž MacOS vypadá na první pohled přitažlivě, aspoň oproti WinXP (Visty zatím ještě neměli na mém počítači tu čest). Okouzlit prostě Apple umí.

Na pár sekund jsem pak zkusil se systémem „pracovat“. První, co mě (nemile) překvapilo, je skutečnost, že touchpad neumí kliknut klepnutím prstu, ale je nutno zmáčknout dlóuhé klikací tlačítko. Nevím, proč to tak Apple zařídil, ale dá se na to během okamžiku zvyknout. Co mi naopak chybělo celou dobu, bylo pravé tlačítko a kontextové menu. Možná se nějak dá vyvolat, možná OS X něco takového má, ale na první pocit mi to hodně chybělo. Co se mi hodně líbilo, jsou různé vizuální efekty, třeba při minimalizaci a maximalizaci. Taky se mi líbí animace na tom dolním panelu, jehož jméno si teď nemůžu vybavit. Co se mi po vizuální stránce hned na první pohled nelíbilo, jsou tlačítka pro maximalizaci, minimalizaci a zavření okna – nechápu, proč nad ně musím najet myší, abych zjistil, co dělají, a taky nechápu, jaký účel mají barvy, když jednoduchý křížek a další tvary ve stylu Windows plní svou funkci daleko lépe.

Edit: Ještě mě překvapilo, že údajně dobře použitelný Mac má klávesu Fn v rohu, což vyloženě nesnáším (stejným problémem trpí, bohužel, i můj ASUS).

Pak přišel chlápek s obligátní otázkou „are you all right, mate?“, což znamená „pokud nejsi zákazník, tak vypadni“. Ještě jsem se pokochal obřím monitorem (30 palců minimálně) napojeným na klavírní klávesnici a pak jsem si šel po svých.

Tak takhle jsem se poprvé potkal s Macem.