Jak jsem se stal informatikem – studia na ekonomce

V roce 2001 jsem nastoupil na Fakultu informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Jak jsem psal minule, bylo to více méně z nouze a především proto, že v Praze žádná jiná rozumná informatika není (nevím proč, ale vždycky jsem měl jasno, že na ČVUT nechci).

Ekonomka je v oboru informatiky trochu zvláštní škola. Je ze všech nejméně prestižní a její přezdívka „nejtěžší gympl v Praze“ mluví za vše, na druhou stranu je sympaticky provázaná s praxí. Zpětně jsem velmi rád, že jsem mohl studovat právě zde, trvalo mi ale docela dlouho, než jsem si k ekonomce našel vztah.

První zkušenosti totiž příliš pozitivní nebyly. Při zápisu se k nám administrativní pracovnice, vznosně nazývané studijní referentky, chovali jak k malým dětem a podobně jsem si připadal i během některých celoškolsky povinných předmětů. První rok, kdy jsem na informatický předmět prakticky nenarazil a měl jsem zapsané různé matematiky, angličtiny, práva, podnikové ekonomiky a podobně, jsem tedy neměl mnoho chuti ani důvodů školu pravidelně navštěvovat. Hanka na onen školní rok taky moc ráda vzpomíná :).

První zkouškové kupodivu dopadlo hůř než na matfyzu, protože jsem „jednoduchou“ látku podcenil a hned v prvním semestru jsem ztratil 5 kreditů (za tříleté studium jsem jich mohl ztratit 20). Na vině byl kromě mé lenosti přísný systém, který ekonomku odlišuje od většiny ostatních českých škol: neexistují opravné termíny. Zatímco na MFF jsem krásně proplouval třípokusovým systémem, který mi umožňoval připravit se první pokus jen velmi lehce, zde bylo potřeba nepodcenit vůbec nic – ani zkoušku, ani zápočet, ani drobný průběžný testík v půlce semestru, prostě nic. Na tento systém každoročně dojede překvapivě velké množství studentů VŠE – kredity pomalu ubývají a najednou je konec. Jeden můj kámoš takhle skončil ve třeťáku a jiný dokonce ve čtvrťáku, což už je taková malá osobní tragédie.

V příštích semestrech jsem si proto dával bacha a studium tak pokračovalo prakticky bez problémů. Volný čas, který mi ekonomka poskytla, jsem vyplnil polovičním úvazkem ve firmě H&T comtech, s.r.o., kde jsem pracoval jako softwarový vývojář ERP produktu Microsoft Navision (dneska se jmenuje, tuším, Microsoft Dynamics NAV). Měsíce a roky spokojeně utíkaly, v roce 2004 jsem se stal bakalářem a před pár dny se mi podařilo splnit poslední studijní povinnost a ekonomku úspěšně dokončit. Co se mi na VŠE zpětně líbí nejvíc?

• Ekonomka je jednoduchá škola. Ačkoliv je právě proto terčem různých úšklebků, považuji to za jednoznačné plus. Obtížnost školy totiž nevypovídá vůbec o ničem – můj kamarád z ČVUT je nepochybně machr, že udělal zkoušku z teorie elektromagnetického pole, ale škola mu uškodila, že mu mozek zaplácla nějakými „nesmysly“ místo aby ho naučila třeba Javu, která je oproti tomu brnkačka. Obtížnost školy pro mě prostě není kriterium její kvality.
• Ekonomka nabízí zajímavou kombinaci informatického a ekonomického vzdělání. Trochu jsem přičuchl k tomu, jak má vypadat marketing, efektivní management, jaké jsou základy účtování a podobně. To je oproti absolventům jiných technických škol docela zajímavou konkurenční výhodou.
• Ekonomka mi dala kupu volného času. No, tohle není úplně specifické pro VŠE a řada mých kámošů z různých škol by dokázala týdenní výuku poskládat do jednoho, dvou pracovních dnů, ale přesto se mi moc líbilo, že na ekonomce nemusím ani na přednášky, ani na cvika. Vybíral jsem si proto jen hodně přínosné předměty a s jinými jsem se neobtěžoval. Výhodou je, že člověk může při škole pracovat.
• Vedlejší specializace Psychologie a sociologie v řízení firmy mi dala hrozně moc. Děkuji skvělým učitelům a doporučuji každému.
• Ekonomka je napojená na praxi. Nevím, jak je to na jiných školách, ale párkrát jsem zažil, že vyučující přišel do třídy a jen tak na úvod oznámil, že v IBM shánějí dva lidi, pohovor zítra. A to jsem na přednášky nechodil moc často :).

Celkově jsem se svým studiem spokojen. Trochu mě mrzí, že díky individualistickému přístupu VŠE nazývám většinu svých kolegů spíš známými než kamarády, ale po věcné stránce jsem spokojen. Absolvoval jsem řadu zajímavých předmětů (doporučuji sledovat mezisemestrální kurzy a předměty pana Zeleného) a co se ve škole neprobíralo, jsem měl čas nastudovat bokem.

Vzdělávací etapa mého života tak definitivně skončila a je čas vykročit do praxe. Původně jsem myslel, že bych zkusil zůstat v Praze a porozhlédnout se po práci v nějaké větší firmě, ale nakonec jsme si s Hankou řekli, že dokud jsme mladí a neklidní, vyjedeme do zahraničí. Za necelý měsíc proto odlétáme do Manchesteru a oba jsme zvědaví, jak to všechno dopadne. Pokud vás tedy zajímalo, proč se z tohoto blogu stává málokdy aktualizovaný webík, je to tím, že časy se občas mění – a mně se teď mění hodně…