Fraška jménem ISISng

Bylo nebylo. Na Vysoké škole ekonomické, jejímž studentem ještě nějaký ten pátek budu, spokojeně fungovalo několik roztomilých informačních systémů. Jeden pro registrace a zápisy, další pro přihlašování k bakalářským zkouškám, třetí pro interakci se studenty, čtvrtý jako databáze předmětů atd. atd. Každý pes jiná ves, ale třeba takový zápis přes půvabného DOSovského klienta byl nefalšovanou radostí (skutečně, žádné problémy ve Firefoxu, žádné pomalé načítání stránek, prostě eňo ňuňo).

V roce 2004 se však škola rozhodla, že by bylo lepší mít všechny systémy pod jednou střechou, a jako jedna z prvních škol v ČR vypsala na dodávku studijního informačního systému výběrové řízení, které vyhrála firma GITUS. Na svém webu vítězná firma toho času zveřejnila stručný popis projektu, kde se mimo jiné píše, že „primárním cílem VŠE je dosáhnout zvýšení kvality studia a to především po stránce obsahové, personální, organizační, technické a informační“ a že „Předpokládaný konec projektu je v lednu roku 2006. Použity budou technologie J2EE, Oracle 10g, BEA WebLogic. Počet uživatelů je větší než 15000.“

Velký projekt, jehož cena se měla pohybovat v řádu desítesek milionů korun, se k naší škole tak nějak hodí. Prošel jsem mnoha kurzy věnujícími se řízení informatických projektů a koneckonců, pan Voříšek, šéf naší katedry, je předsedou České společnosti pro systémovou integraci. Určitě tedy bylo zajímavé, jak právě u nás takový megaprojekt proběhne.

A tady začíná veškerá sranda (a končí legrace). Jako student jsem poprvé do kontaktu s aplikací ISISng přišel při zápisu do zimního semestru tohohle akademického roku. Když jsem se kvůli přetížení serveru vůbec do zápisu nemohl dostat, už to neznačilo nic dobrého. Když se mi konečně podařilo dostat se dovnitř, byl jsem nešťastný. Jedna stránka se přes mé GPRS načítala minuty, všechno bylo velmi nepřehledné a navíc se mi např. místo popisku „uživatelské jméno“ zobrazovalo „A_Login“, což jen svědčilo o amatérismu dodavatele. Jako člověk pohybující se aspoň okrajově v oboru webdesignu mé srdce zaplakalo a se slzou v oku jsem vzpomínal na krásného dvojbarevného a super-rychlého DOSovského klienta.

No nic, říkal jsem si, však oni na tom zapracujou. Při zápisech na letní semestr to bude lepší. A na první pohled skutečně bylo. Registrace (to je taková věc, která se na naší škole dělá jako jakési předkolo zápisů) měla opraveny základní chyby v uživatelském rozhraní a výkonnostní problémy jsem nezaznamenal (ačkoliv opět zpočátku byly, protože v systému zůstalo testovací nastavení maximálního počtu uživatelů, které bylo příliš vysoké a systém pod zátěží spadnul). Potom jsem ale na webu narazil na strohou zmínku, že registrace neproběhnou v ISISu, ale ve starém známém DOSovském klientu (yuhůů!). Tím pro mě případ „úspěšně“ skončil a přestal jsem se o něj zajímat.

V lednu se však stalo něco neuvěřitelného: GITUS od smlouvy jednostranně odstoupil (!!). Divil jsem se, že to už dávno neudělala škola, ale že se k tomuto kroku nakonec odhodlá GITUS? Tak to by mě ani nenapadlo.

Stručně si zrekapitulujme, jak se dělá projekt za miliony v podání GITUSu:

• V druhé půlce roku 2004 společnost GITUS slavně vyhrává výběrové řízení
• Na konci listopadu jsou studenti poprvé výrazněji informováni, že se něco takového chystá. V komentářích pod článkem je cítit, že ne všichni považují přechod na all-in-one webové řešení za ideální. Ale studenti jsou v této kauze zcela ignorováni, ačkoliv jsou klíčovými uživateli cílové aplikace.
• V srpnu 2005, rok po podepsání kontraktu a krátce po nasazení jakési alfa verze do „zkušebního provozu“ (ve skutečnosti se jednalo o nefalšovaný ostrý provoz) se ISIS poprvé dostává do vážnějších problémů. V komentářích padají ostrá slova, jako např. „Je to skutečně děs a hrůza, pomalé a uživatelsky nepříjemné. Zajímalo by mě, jestli se na vývoji podílel i odborník na GUI a použitelnost – asi ne.“
• Název článku ISIS: Kdo dřív přijde, studuje hovoří za vše. Září 2005.
• V říjnu už je jasné, že ISIS v tomto stavu nepřijmeme, konstatuje prorektor Čermák.
• V listopadu probíhá online rozhovor se zástupci GITUSu. Po chvíli je jasné, že konstruktivní odpovědi bude těžké nacházat, proto si zaujatý čtenář nejčastěji dočítá „bez komentáře“ nebo „toto je součástí smlouvy a nebudeme to veřejně komentovat“.
• Dalším, tentokrát už kritickým prubířským kamenem jsou regitrace a zápisy na letní semestr. V lednu je už bohužel jasné, že ISIS skončí fiaskem, viz Ve zkouškovém bez zkoušek (15. 1. 06), ISIS opět nevydržel (17. 1. 06), Gitus dělá školácké chyby (20. 1. 06) atd. atd.
• Klíčovým okamžikem je návrat starého DOSovského klienta.
• GITUS celý projekt stylově zakončuje tím, že na konci ledna jednostranně vypovídá smlouvu. Co dodat.

A co celá tahle sranda vlastně školu stála (ačkoliv nemusela zaplatit ani korunu za projekt jako takový)? Odpověď dává pan Čermák:

Hardwarové vybavení stálo školu 2,4 miliónu korun. Je v něm zahrnuto zařízení pro umístění serverů, aplikační servery, databázový server, standby server, diskové pole a další komponenty. Za 2,3 miliónu korun byl pořízen základní software zahrnující zejména J2EE servery BEA WebLogic, licence na Oracle databáze a licence na zálohu softwaru. „Na projektu je ovšem také značná práce desítek lidí. To jsou náklady, které škola v žádných projektech zatím nevyčísluje,“ zdůraznil prorektor Čermák.

Společnost GITUS nedostala zaplaceno ani korunu, protože podle všeho nedošlo ani k dokončení první fáze, natož k vybudování „kvalitního studijního informačního systému“. Navíc se s ní pravděpodobně bude škola soudit o náhradu škod (sankce jsou součástí smlouvy).

ISIS je smutným pomníkem jednoho megalomanského projektu. Vysoká neúspěšnost IT projektů se na slidech pana Voříška vyskytuje velmi často, ale teď škola i všichni studenti zakusili hořkou realitu na vlastní kůži. A tak jediným povedeným momentem celé této frašky zůstává, že se firmě GITUS podařilo dodržet větu „Předpokládaný konec projektu je v lednu roku 2006“.