Prý už jsem usedlý

Před nedávnem jsem po mailu vedl krátkou konverzaci s Honzou Šťastným. Původně v ní šlo o bydlení, nakonec se to ale stočilo víc ke škole a k osobním záležitostem. Honza mě „jen tak mimochodem“ nazval příliš usedlým, prý podle mého stylu psaní.

Podivil jsem se. Nepřipadalo mi, že bych se nějak výrazně změnil za ten rok, co jsme se neviděli. Psal o tom, že už asi neprohánim ty „divný holky“, že už podle stylu působím spíš jako taťka, co plánuje dům, auto a děti. Trochu mě Honzova upřímnost dostala. Nemá snad pravdu? A vadilo by mi, kdyby měl pravdu?

Každopádně mě to vedlo k menšímu zamyšlení. Je pravda, že „divný holky“ už nehoním. Je pravda, že dům i auto plánuju, občas myslím i na to dítě. To už jsem vážně tak starej?

Nazval bych to jinak. Já jsem totiž dospělej. Když jsem v 18ti opouštěl gympl, bylo mi to zatraceně líto. Asi jsem si i trochu sentimentálně pobrečel nad vysokou hromadou popsaných sešitů v mé skříni. Bylo mi smutno, že už nikdy žádný popsaný sešit nepřidám, že už nebudu po Rysovi házet houbou, že už si nebudu s holkama posílat tajná psaníčka pod lavicí, že už nebudem chodit na cigárko k papíráku, že… Prostě bych se v tu chvíli nejradši vrátil někam do třeťáku a všechno si naplno vychutnal znovu.

Za rok budu končit vejšku, ale kupodivu už vůbec nemám „slzu na krajíčku“, naopak se hrozně těším, co přinese život po škole. Plány mám velkolepé, prací v Anglii počínaje a spokojeným životem ve třicítce konče. Ano, vím, že VŠE je zřejmě moje poslední škola a že tahle skutečnost pro někoho znamená těžké trauma (třeba Honza to řeší tak, že jde na doktoranda), já to ale beru jako fakt, bez emocí. Prostě cítím, že je na čase, aby „školní etapa“ mého života skončila. Možná už nebude tolik příležitostí prohánět holky, ale já už jsem si přece našel. Možná nebude tolik volného času, ale k čemu je, když se bezúčelně prolenoší? A bujaré večírky? Ty přece školou nekončí.. Naopak mě láká „dospělý“, produktivní svět. Svět, kde se vyrábí nějaká přidaná hodnota, kde se buduje místo aby se ubíralo z toho, co našetří ostatní. Prostě je čas jít dál.

Jsem starý? Jsem usedlý? Jsem jiný. Jsem cílevědomý a nedočkavý. Jsem dospělý.