Den 6 a 7 - moje první práce

Minule jsem psal, že nastupuju do práce, jen jsem v telefonu nerozuměl, do jaké. Včera ráno jsem se to dozvěděl: McGuiness & co. je demoliční firma. Tím se v podstatě vyplnily mé nejčernější sny, protože jsem chtěl cokoliv, jen ne práci na stavbě. Navíc se jednalo o práci venku a ve čtvrtek kolem půl sedmé ráno, kdy jsem vyrážel z domu, lilo jako z konve. Říkal jsem si, že to teda pěkně začíná.

Nakonec to nebylo tak tragické. Práce vypadá tak, že se všichni chlapi sejdou v 7.30 v centrálním sídle firmy, pan McGuiness je rozdělí do menších skupin a tyto skupinky se rozjedou po celém Manchesteru za svou prací. Z této první pracovní zkušenosti jsem si odnesl několik cenných poznatků:

• Jestli jsou všichni Irové tak skvělí, jako můj boss Jerry, balím kufry a jedu do Irska.
• Prázdná skleněná flaška vyhozená z prvního patra má 90% šanci, že se nerozbije (naproti tomu umyvadlo a záchod má šanci nulovou).
• Existují lidi, kteří dělají hroznou práci za skoro minimální mzdu, a jsou spokojení. Kromě Jerryho je stejným případem i Polák, kterému připadá tahle práce úžasná a už ani neplánuje návrat do Polska.
• V Anglii jsou luxusní pracovní pauzy. Svačí se v 9, ve 12 a ve 3 odpoledne, vždycky tak 30 až 45 minut, takže se reálně maká jen něco přes 6 hodin. Podobnou zkušenost má i kámoš, který v Manchesteru dělal už mnoho nekvalifikovaných prací. A když se člověk trochu „snaží“, tak se ani moc nepředře.
• Zakusil jsem pocit dělnické třídy ve vztahu k vyšším vrstvám, když mě Mark z mojí agentury posadil do luxusního sedanu, dovezl mě do demoliční společnosti, v mokasínách přehopsal do kanceláře, řek dvě věty a pak se zase v klídku vrátil do své teplé kanceláře, kde bere víc než parta dělníků dohromady. To fakt trochu na*ere.
• No a nakonec jsem si uvědomil, že tahle práce fakt není důvod, proč jsem jel do Anglie, a že s tím co nejdřív seknu.

A tak se taky stalo. Dneska jsem s agenturou neprodloužil spolupráci a zaměstnání si budu hledat na vlastní pěst. Po úvodním šoku z Anglie a následné mírné depresi jsem se dostal do fáze zdravé naštvanosti, kdy už odmítám přijímat roli nuly, přestávám se stydět za svou mizernou angličtinu a hodlám za své lepší zaměstnání bojovat všemi dostupnými prostředky. V práci jsem tak skončil hlavně proto, abych měl čas na obcházení firem a na případné pohovory, nikoliv kvůli práci jako takové – nebyla tak úplně hrozná a peníze se přeci jen hodí (každý den tady přijde na 700 Kč plus náklady příležitosti).

K tomuhle rozhodnutí bych asi brzo dospěl tak jako tak, ale vše urychlil dnešní telefonát z jakési personální agentury, o které jsem nikdy předtím neslyšel, že by pro mě měli job v Cambridgi. Vůbec netuším, jaká je reálná šance, že mě nakonec opravdu vezmou, ale pokud by to dopadlo, bylo by to geniální – zmizeli bychom z Manchesteru (je to opravdu hrozné město), dostal bych slušný plat a den co den bych trénoval svoji angličtinu (v Manchesteru se mluví hodně divným dialektem). Na druhou stranu to pro mě znamená absolvovat cestu na pohovor, která mě bude stát hodně peněz i času, a vůbec není jisté, že si mě vyberou. Pro můj pocit je to ale důležitá nabídka.

Dneska se zadařilo i Hance. Přes agenturu se dostala na pohovor do jakési firmy, která potřebuje nahradit administrativní pracovnici odcházející na operaci. Získat práci v officu není úplně samo sebou, takže potěší už ten zájem, ale velmi dobře se vyvedl i pohovor. Hanka všemu rozuměla a pochválili ji za angličtinu (rozumí míň než já, ale má daleko lahodnější intonaci), takže maximální spokojenost. Akorát bohužel není jisté, kdy, na jak dlouho a jestli vůbec nastoupí. Má se to dozvědět až 31. října, tedy za docela dlouho. Musí se tak rozhodnout, jestli si udělá týden volno nebo jestli nastoupí na nějakou dočasnou práci.

Pro mě bude příští týden ve znamené hledání pořádné práce. Jeden den asi strávím cestou do Cambridge a ty ostatní věnuju obcházení a obepisování všech IT firem široko daleko. Můj cíl je dostat se na jakoukoliv pozici, hlavně aby to bylo v IT oddělení nebo firmě. I kdyby to nebyla žádná sláva, budu mít první anglickou referenci, a to se sakra počítá.

Takže – dneska je to snad poprvé, co budu usínat s dobrou náladou.