Shrnutí čtvrtého týdne

• Celý týden jsem dělal v továrně na nudle. Práce je to docela blbá, protože se maká převážně u pásu, je tam hrozné vedro a navíc velký hluk, takže nejen že si člověk moc nepokecá, ale navíc musí mít v uších ochranu proti poškození sluchu. Na druhou stranu je to práce čistá a aspoň na účet přibyly nějaké peníze. (Navíc jsem se dozvěděl, že když si má moucha vybrat mezi hromádkou právě uvařených nudlí a přístrojem na hubení hmyzu, vybere si nudle.)
• Hanka si v práci pomalu zvyká, ale protože shrnutí nepíšu v neděli ale až ve středu dalšího týdne, není pro optimismus mnoho místa. Svůj problém s telefonováním totiž Hanka řešila tak, že pouze porozuměla, koho volající chce, a pak ho přepojila dotyčnému konzultantovi (pro pořádek: telefonát má vypadat tak, že Hanka mile pozdraví, zeptá se, jak se volající jmenuje a co chce, zavolá konzultantovi a tyto informace předá, konzultant buďto volajícího přijme nebo ne a pokud ano, Hanka volajícího přepojí). Vypadalo to, že se konzultanti pomalu smíří s tím, že jim Hanka na otázku „kdo volá“ odpoví „nevím, nerozuměla jsem“, ale včera jí šéf pobočky přímo přikázal, že se musí na jméno ptát a třeba si ho i nechat vyspellovat. To samozřejmě na klienty neudělá moc dobrý dojem a pro Hanku je to velmi velmi nepříjemné. Její práce se prostě zvrhává dost nepříjemným směrem, o čemž asi nejlíp svědčí fakt, že podle vlastních slov by tuhle práci klidně vyměnila za posunování vozíku ve skladu. Její situace je vážně blbá – ze všech kancelářských prací na světě schytala jednu z těch nejhorších (za daných podmínek). Uvidíme, jak se to celé bude vyvíjet dál, ale současný stav není možné snášet dlouho, ani z pohledu Hanky, ani z pohledu zaměstnavatele.
• Kromě práce toho přes týden moc nestíháme. Já jsem pracoval od 14 do 22 a Hanka z domu chodí v 8 a vrací se v 18.30, takže má celý den zabitý. Moje pracovní doba navíc znamenala, že jsme se týden pořádně neviděli…
• Hanka v úterý absolvovala pohovor na National Insurance number (toto číslo je pro místní systém velmi důležité, bez něj to moc nejde). Pozvání k pohovoru dostala překvapivě rychle, protože mě například pohovor čeká až 18. prosince.
• Hanka byla v sobotu na firemní párty, protože Tomáš, který byl na vrátnici před ní, slavil osmnáctiny (není uchylné, že tady mnoho dětí pracuje už od 16?). Měla tak aspoň nějaké povyražení, bohužel se tam do ní zabouch nějaký Marek z Čech, takže jí ho bylo líto a večer jí to docela zkazilo. Prostě ani chlastačka se nemůže obejít bez problémů :)

Čtvrtý týden taky znamená, že už jsme tu měsíc. Docela jsme se zabydleli, ale celkově musím říct, že je to tady horší než jsem si představoval. Asi jsem ovlivněný tím, že zatím nemám pořádnou práci, ale i tak – náš život tady se se životem v Čechách moc nedá srovnávat. Musíme se daleko víc omezovat, chybí nám tu běžné drobné radosti, chybí nám psychická pohoda. Jsem hodně zvědav, co budu říkat třeba za měsíc…