Sedmý týden

V pondělí jsem byl konečně vyslán do jiné práce než k nudlím. V Anglii se, soudě podle masivních televizních kampaní, jako dárek docela často dává CDčko nebo DVDčko, takže před Vánocemi potřebují lidi ve skladu MusicZone v Dentonu. Mojí prací je vzít objednávku, objíždět jednotlivé regály a vždycky dát do krabice požadovaný počet CDček. Z nekvalifikovaných prací je to asi jedna z nejlepších, jaké tady lze schytat – práce je snadná, čistá, nenáročná a díky tomu, že člověk aspoň trochu zapojuje mozek, to celkem i utíká. Co mě ale neskutečně štve, je práce na směny a navíc bez zaručených víkendů – dělá se sice „jen“ pět dní v týdnu, ale já mám třeba volno ve čtvrtek a v pátek, což je pěkně na !?#@. Dneska, v neděli, jsem tak do práce vstával v 5 ráno. No nic moc.

Minule jsem psal, že hodně nadějí vkládám do pozice technika v místní škole. Tento týden v pondělí byl poslední den pro odevzdání přihlášek a ve čtvrtek měly proběhnout pohovory. V úterý mi přišel dopis, že mou přihlášku přijali, a ve středu jsem očekával pozvání k pohovoru, protože všechny „essential criteria“ jsem splňoval a neviděl jsem tak žádný problém. Když ve středeční poště žádný dopis z Heywoodské školy nebyl, znervózněl jsem a napsal tam mail, že jsem se hlásil do té a té práce a že jako co se děje. Asi za hodinu mi volala manažerka školy, že měli „tremendous response“ a že jsem bohužel neprošel shortlistingem. To mě dost šokovalo, tak jsem se ptal na důvody, a ty byly vskutku komické. Pro představu se můžete na běžný application form podívat sami – ve zkratce se jedná o mnohastránkové monstrum, jehož součástí je i esej o tom, jak budete splňovat essential criteria (ty jsou popsána v samostatném dokumentu). Já jsem opravdu vynalézavě popisoval svoje znalosti Wordu, Excelu, internetu, sítí apod., ale shortlistingem jsem neprošel, protože jsem nepopsal, jak budu splňovat požadavek dokončeného středoškolského vzdělání (přitom je v application formu celá stránka vyhrazena popisu dosaženého vzdělání, kam jsem vyplnil vysokou školu) a ochotu projít školením bezpečnosti práce na pracovišti (to jsem považoval za samozřejmost). Byl jsem z toho hodně špatný, protože formulář jsem vyplňoval mnoho hodin a nakonec mě ani nepozvali na pohovor kvůli takovýmto formalitám. Spíš mi ale připadá, že prostě nechtěli Čecha, tak se důvod našel… Mrzí mě to hodně, ale teď už se nedá nic dělat.

Hanka zažila snad první týden v práci bez vyloženě špatného dne. Má sice poměrně daleko k tomu, aby tam byla úplně spokojená, ale stejně jí zkušenost z anglického officu závidím (a ona zase někdy závidí mně, že si klidně můžu celý den popojíždět s vozíčkem po skladu a nemusím mít nervy :).

Jinak jsem teď v sobotu konečně absolvoval pohovor o National Insurance number, takže mám zase o krok blíž k tomu, být tady aspoň trochu plnoprávným občanem :)