Jak bylo v Čechách

Včera jsme se vrátili z dovolené a aspoň za sebe musím říct, že to bylo naprosto super. Na mnoho lidí jsme se už hodně těšili a snad jako zázrakem jsme se i v době dovolených setkali skoro s každým, s kým jsme se potkat chtěli. Taky asi můžu s klidným svědomím říct, že to bylo nejintenzivněji prožitých 14 dní v mém životě, protože tolik večírků, návštěv a vůbec všelijakých věcí za tak krátkou dobu jsem asi nikdy nezažil.

Taky bylo hodně jiné přijet domů po půl roce než po dvou měsících, jak to bylo okolo Vánoc. Tenkrát jsem měl už po pár hodinách pocit, jako bych nikdy v Anglii nebyl. Možná to bylo proto, že jsme tady byli jen krátce nebo že podzim bylo celkem těžké období, na které člověk vždycky rád zapomíná, ale každopádně teď to bylo úplně jinak. Na mnoho věcí jsem se díval pohledem „Angličana“ a zvlášť některé negativní rysy české povahy, které jsem dřív považoval za běžné, mi teď vyloženě vadily (třeba hned druhý den jsem kvůli něčemu volal do školy, a jak se do mě moje bývalá studijní referentka opřela, to jsem jen zíral; taky příjemnost obsluhy v obchodech a v hospodách je na tak nízké úrovni, že podobné podniky by v Anglii okamžitě zašly na nedostatek zákazníků). Jinými slovy jsem si několika „kulturními šoky“ překvapivě prošel i v Čechách, a to v Anglii nejsme nijak extra dlouho (necelého 3/4 roku). Na některé věci, jako je třeba příjemné jednání, si holt člověk zvykne snadno…

Celkově ale byla dovolená v Čechách moc fajn. Teď už zase sedím v Monsallském pokojíčku, venku prší a já nemám nic lepšího na práci, než psát na tenhle blog :) Trochu rozdíl…