Červen

Červen byl měsíc, který nám proběhl hodně netypickým způsobem – těšením se domů! Po půl roce totiž opouštíme náš už někdy trochu nenáviděný Monsallský pokojíček a na dva a půl týdne si jedeme užívat do Čech.

Pokud mám být upřímný, těšení se na naši dovolenou tak trochu přebíjí všechny další zážitky. Znovu jsme zažívali takovou tu dětskou radost, když se blíží vytoužené letní prázdniny, a netrpělivě jsme s Hankou odpočítávali každý den. Když jsme se dneska ráno probudili a uvědomili si, že konečně nastal den D, byl to super pocit.

Jinak se toho snad ani tak moc nestalo. Červen zase patřil do těch horších měsíců co se počasí týče, takže jsme povětšinou byli zalezlí doma. Martin (můj šéf) ze srandy říkal, že když je Wimbledon, tak přece nemůže být hezky :) Taky dneska se venku honí čerti, tak snad nebudou problémy s odletem – to by nám tak chybělo!

Jinak bych chtěl trochu vyjasnit, jak to tady s tím zápisníčkem bude. Stala se nepředpokládaná věc – chodí mi sem lidi :) Někteří z nich očekávají další a další zážitky, kterých je však čím dál méně, respektive čím dál více začínají spadat do oblastí, které nejsou obecně zajímavé (třeba já jsem si tenhle měsíc užil hodně starostí i radostí v práci, což však s Anglií moc nesouvisí). Můj plán – a rozhodně ho hodlám dodržet – je postupně napsat o všem zajímavém, co nás tady potkalo, od drobnějších poznatků po praktické tipy. Teď přes léto ale z různých důvodů budu psát spíš málo a s plnou vervou bych se do toho chtěl pustit na podzim. Deníčkoidní zápisky se tak stanou spíš krátkým shrnutím těch nejvýznamnějších událostí a opravdu nemá cenu sem chodit každý týden.

No a teď už si jedem naplno užívat českého jazyka, cen z říše snů, snad trochu lepšího počasí a krásného pocitu, že jsme zas na chvilku „mezi svými“.