👋 Nový obsah na borekb.cz

Info Tento blog je v "read-only módu" a nový obsah již nebude přibývat. O vývoji píšu na DevBlog.

První velký úspěch. Snad.

Hance se v úterý přihodila neuvěřitelná věc. Ráno jako obvykle odjela do skladu v Dentonu s tím, že se jí někdo z agentury má přes den ozvat, jestli uspěla nebo neuspěla v pracovním pohovoru z minulého týdne. V poledne se jí skutečně ozval Marc, boss Manchesterovské pobočky, ale místo oznámení výsledku se jí zeptal, jestli by nechtěla nastoupit přímo k nim na místo recepční. Slovo dalo slovo a po druhém telefonátu v úterý večer již bylo jasné, že Hanka od středy nastoupí do The Best Connection.

Byla to naprostá bomba. Já jsem už asi čtvrtý pracovní den za sebou absolvoval několikahodinovou pracovní obchůzku po městě, která byla jako obvykle k ničemu, domů jsem se vracel promočený a ne zrovna v nejlepší náladě. Když jsem se dozvěděl, co se Hance povedlo, nemohl jsem tomu věřit. Měl jsem hroznou radost.

Dneska je sobota a úvodní nadšení trochu opadlo, protože ta práce je na začátek fakt nešikovná. Mezi hlavní úkoly patří přijímání (nebo spíš odmítání) nově příchozích uchazečů o zaměstnání, ale hlavně telefonování, telefonování a telefonování, což je asi to nejhorší, co může Čecha po 14 dnech v Anglii potkat. Hanka už pár trapasů zažila a další ji ještě nepochybně čekají. Z práce chodí nešťastná a do ní rozklepaná.

Dojmy jsou tedy rozpačité. Na jednu stranu hrozný úspěch, na druhou stranu nepříjemná psychická situace a neustálá obava z toho, že bude kvůli své angličtině propuštěna. Musíme být ale vděční za každou příležitost. Může se stát, že se do telefonování po pár dnech nebo týdnech dostane, a pak už by to byla paráda.

Já jsem po zkušenostech z druhého týdne rezignoval na okamžité hledání práce v oboru a řekl jsem si, že rozumější bude nějaký čas pracovat manuálně a teprve pak se zkusit dostat na lepší místo. Teď, když Hanka pracuje, bych si sice teoreticky mohl dovolit zůstat doma a pokoušet štěstěnu dál, ale svou roli hraje i psychika. Můj plán je aspoň něco vydělat, abych měl finanční polštář, a průběžně se zlepšovat v angličtině. Taky jsem zjistil, jak dramaticky zvyšuje práce u pásu motivaci pro shánění lepší práce, takže i po téhle stránce mi nějaké přechodné období neuškodí.

Minulý pátek jsem proto začal shánět cokoliv, ale překvapivě jsem nic nemohl najít. Docela chápu, že mě hned po příjezdu nechtějí vzít do práce v oboru, ale teď se mi nedařilo dostat vůbec nikam – z agentury nevolali a když jsem vlezl do nějaké bageťárny, že bych chtěl pomáhat v kuchyni, jen si ode mě vzali životopis s tím, že se mi ozvou (rovná se „fuck off“). Na pracovním trhu jsem se propadl na nejnižší příčky. Nic moc pocit…

Pak naštěstí přišlo úterý, kdy Hanku vzali do TBC. Marc se jí ptal, jak dlouho tady plánujeme zůstat, a ona na to, že podle práce, že já momentálně žádnou nemám atd atd. Marc slíbil, že mi taky pomůže, a po jedné krátké epizodě, kdy jsem málem skončil v opravdu hnusné práci na opravdu hnusné stavbě, jsem se dostal do výrobny čínských nudlí v Traffordu. Práce bídná, izolepou zavírám krabice na pásu, ale aspoň něco. Hlavní nevýhodou je, že mám směnu od 2 do 10, takže se s Hankou prakticky nevidíme, ale teď jsem smířen s čímkoliv. Nějaký čas se to určitě vydržet dá.

Náš pobyt tedy pokračuje ani ne špatně, ani ne ideálně. Věci se tady mění ze dne na den a Hančin případ ukazuje, jak jeden telefonát může změnit život. Někdy akorát není jasné, jestli opravdu k lepšímu…

Zařazeno do kategorií

Komentáře jsou uzavřeny (blog je v read-only módu). Pokud mě chcete kontaktovat, můžete mailem.