Anglie "na vlastní kůži"

Dnešek začal jako úplně obyčejný den. Nasnídat, ustlat, trochu se na zastávce zarozčilovat, kde zas ten mizerný autobus je, a tak dále, a tak dále. Až do obědové přestávky šlo všechno jako obvykle, akorát jsem dneska potřeboval vybrat 200 liber na nájem.

Bankomat je na nejrušnější ulici Heywoodu a bylo 15 minut po poledni, přesto se stalo něco velmi nepříjemného. Jen co mi bankomat vydal peníze (a že to bylo dost peněz), přiběhl ke mně zezadu nějaký člověk a za za pokřikování „give me your money or I'll stab you“ se mi snažil vyrvat peněženku z ruky. V prvním zlomku sekundy jsem se fakt bál, že použije standardní výbavu kapsy mnoha anglických týpků, totiž kudlu, ale když jsem si uvědomil, že se obě jeho ruce snaží uchvátit mou peněženku a že mu tak naštěstí žádná nezbývá na to, aby mě pobodal, rozhodl jsem se bránit. Všechno pak šlo hrozně rychle, otočil jsem se, něco na něj zařval, odstrčil ho a utíkal pryč. Asi 100 metrů mě pronásledoval, ale protože vypadal spíš jako zoufalý houmles než jako atlet, brzo toho zanechal.

K práci jsem se pro jistotu vracel značnou oklikou, aby mě nemoh pronásledovat a třeba si na mě večer počkat (ačkoliv nevím, proč by to dělal). Byl jsem trochu roztřesený a potřeboval jsem se na chvilku uklidnit, ale po pár minutách jsem vyrazil zpátky k bankomatu a navštívil přilehlou pobočku Lloyds TSB, abych vše nahlásil. Pak už to byla celkem nuda, snad až na to, že při objíždění města a hledání podezřelého z policejního auta jsme náhodou narazili na nějakého dalšího hledaného, kterého moji strážníci jen tak mimochodem zatkli, a že moje zaměstnání strážník při sepisování protokolu napsal jako „softwear developer“, což mě přivedlo na zajímavou myšlěnku, že bych se mohl stát třeba „menswear developerem“.

Všechno tak naštěstí dobře dopadlo. Nájem jsme úspěšně zaplatili a zážitek to byl naštěstí „na vlastní kůži“ a ne „na vlastní pěst“ (nebo ještě něco horšího). V práci si dělali srandu, že to je „part of British experience“ a bohužel asi mají pravdu. No každopdádně, jak říkal Stefan, „don't tell your mother“ :)