Cau Borku,

prave jsem precetl na jeden zatah vsechny tve anglicke zapisky – moc zajimave, moc dobre pises.

Uplne na me dychly doby, kdy jsem loni v cervnu dorazil do anglie ja se svou tehdejsi pritelkyni. Snad te povzbudi, ze nebyt tebe, uz bych si na ty velmi tezke a depresivni zacatky ani nevzpomnel – dnes uz je to hodne jine. Sice shodou okolnosti prave ted po roce v jednom zamestnani zase hledam job, ale uz jsem nekde uplne jinde nez jsem byval. Dnes uz jsem naopak v situaci, kdy pomalu dohanim cizinecky handicap a naopak si zacinam uzivat toho, v cem je UK napred oproti CR – domu uz se mi vracet nechce.

Prosim vyrid me pozdravy i Hance. Vim ze to ted ma moc tezke, ale za par mesicu si uvedomi, ze tohle je to nejlepsi co ji mohlo potkat – bude se zlepsovat velice rychle. A at se nenecha znechutit tim, ze treba bude mit dlouho pocit, ze se v anglictine vubec nelepsi – clovek se nezlepsuje linearne ale po skocich – dlouhe depresivni obdobi zdanlive bez zlepseni a najednou se neco „prolomi“ a clovek se posune o velky kus dal. Navic – nevim jestli o tom vite ale britska vlada cizincum plati jazykove kurzy na tech jejich colleges. Ja jsem tady behem lonskeho skolniho roku odchodil vyborny kurz (dvakrat tydne po dvou hodinach) s cambridge certifikatem na konci – to vse zadarmo.

Drzim vam obema pesti a tesim se na pokracovani.